Euterpe oleracea

Temně fialové „bobule“ açaí (čti asaí), pocházející nejčastěji z Brazílie, tvoří hlavní složku některých potravinových doplňků slibujících snadné hubnutí nebo zvýšenou sexuální potenci. Je ale účinek těchto palmových plodů, které se do povědomí Čechů dostaly teprve v posledních několika letech, opravdu tak výjimečný?

Rod Euterpe z čeledi arekovité (Arecaceae) je hojně rozšířen v celé Amazonii a patří do něj 7 druhů štíhlých palem s hladkým kmenem a zpeřenými listy. Název açaí se nejčastěji používá pro Euterpe oleracea (kapustoň brazilská, port. açaí-do-Pará), jež se vyskytuje v pravidelně zaplavovaných oblastech východní Amazonie a vytváří vícero útlých, asi 20 metrů vysokých kmenů. Příbuzný druh E. precatoria (port. açaí-do-terra firma, šp. huasaí) roste často i na nezaplavovaném území a tvoří pouze jediný kmen. Oba druhy jsou nápadné krátkými vzdušnými kořeny (tzv. pneumatofory) na bázi kmene, z nichž se v tradičním léčitelství připravují například odvary proti malárii a žloutence. Dalším podobným druhem s jedlými plody, ale nižším výnosem, je E. edulis (kapustoň jedlá, port. juçara).

Plody těchto jednodomých druhů jsou si velice podobné. Jde o peckovice vytvářející velká plodenství 2–8 trsů o celkové hmotnosti až kolem 20 kg, která dozrávají postupně v průběhu celého roku. Zralá peckovice mívá průměr okolo 1–2 centimetrů a z 80 % ji tvoří dřevitá pecka v tuhém vláknitém osemení. Tu obklopuje tenká olejnatá dužnina krytá slupkou se svrchní vrstvičkou vosku. Šťáva z těchto plodů je jednou z důležitých složek jídelníčku obyvatel některých částí Amazonie, kteří z ní připravují nápoje nebo kaši smícháním s maniokovou moukou (Manihot esculenta, Euphorbiaceae). Sběrem růstového vrcholu palem se získává tzv. „palmové zelí“ (Vesmír 93, 346, 6/2014), což ale znamená úhyn kmene. Proto vznikají rozvojové projekty s cílem zhodnotit oba zmíněné palmové produkty pomocí trvale udržitelného hospodaření.

Marketing a reklama pomohly proslavit „zázračné bobule açaí“ jako jeden z nejsilnějších antioxidantů rostlinné říše. Tento účinek je připisován zvýšenému množství anthokyanů, patřícím mezi flavonoidy, zejména kyanidin-3-rutinosidu a kyanidin-3-glykosidu, které jsou zároveň zodpovědné za purpurovou barvu plodů. Bohužel kvalita i výsledky vědeckých studií jsou v tomto ohledu velice variabilní. Ve většině případů prokazují plody açaí průměrnou nebo jen mírně nadprůměrnou aktivitu v porovnání s nejvýznamnějšími rostlinnými antioxidanty, přičemž existuje pouze omezené množství in vivo studií. Mezi dalšími hodnocenými biologickými aktivitami se zdají být nejvýznamnější účinky kardioprotektivní a protinádorové, ale ani zde nejsou výsledky studií dostatečně přesvědčivé. Výrobci deklarovaná výjimečnost účinku na lidské zdraví tudíž nebyla doposud jasně prokázána, jak vyplývá už z rešeršní práce kolektivu profesora Heinricha z Londýnské univerzity z roku 2011.

Internet, potažmo mobilní technologie a sociální sítě jsou mocnými nástroji pro šíření lokálních produktů na světový trh, ale nabízené informace je třeba pečlivě prověřovat. Mějme na paměti, že zvýšená poptávka, způsobená podobnými „módními vlnami“, může zapříčinit vznik nežádoucích plantážních monokultur mnohdy nahrazujících přirozené porosty. Zisk z nich pak připadá místním obyvatelům jen výjimečně, naopak jim může přinášet komplikace v podobě zvýšených cen na lokálních trzích. V globálním měřítku potom může vést ke ztrátě biodiverzity prostředí. Dbejme, aby náš výběr přírodních produktů byl opodstatněný a aby tyto byly získávány v souladu s trvale udržitelným neinvazivním hospodařením.