Zastoupí dva geny chromozom Y?

Samčí pohlavní chromozomy jsou předmětem mnoha spekulací. Především díky tomu, že je u nich potlačena meiotická rekombinace a podle mnohých teorií v průběhu času dokonce ze savčího genomu chromozom Y úplně vymizí. Další studie poukazují na fakt, že kvůli absenci rekombinace mohou hrát geny exprimované na chromozomu Y důležitou roli v evolučních procesech. Již dříve bylo také prokázáno, že za pomoci asistované reprodukce lze získat potomstvo i od myších samců, kterým chybí celé dlouhé raménko Y chromozomu, kde leží geny nezbytné pro spermatogenezi. Výzkumnému týmu Moniky Wardové z Havajské univerzity se však podařilo za pomoci genového inženýrství připravit myší samce chromozomové konstituce (X0). Výzkumníci popsali část úsilí k identifikaci minimálního počtu genů nezbytných k vytvoření prvního pokolení reprodukce schopných myších samců bez chromozomu Y. Tito myšáci ve svém genomu nesli pouze dva geny pocházející z chromozomu Y, a to gen SRY neboli sex-determinující faktor Y a gen Eif2s3y kódující proliferační faktor spermatogonií. Nejprve byli tito samci považováni za neplodné, protože jejich spermatogonie (nevyzrálé diploidní buňky) nebyly schopny normálně dokončit vývoj ve zralé haploidní pohlavní buňky. Nicméně vědci mezi nimi byli schopni rozeznat několik použitelných haploidních spermatid a jimi úspěšně (in vitro) oplodnit myší oocyty. Po transplantaci takto vzniklých embryí do děloh náhradních matek bylo získáno samičí potomstvo (XX) schopné normální reprodukce i přes to, že Y chromozom jejich otců byl nahrazen pouhými dvěma geny. Výzkumníci dále zkoušeli vylepšit schopnost tvorby pohlavních buněk kombinacemi dalších genů z chromozomu Y a zjistili, že když byl gen SRY nahrazen faktorem SXR^b, tak se mírně zvýšila úspěšnost tvorby haploidních pohlavních buněk. Tím prokázali, že se také tento faktor podílí na průběhu spermatogeneze, nejspíše na druhém meiotickém dělení. Bohužel tyto výsledky nejsou přímo využitelné k léčbě mužské neplodnosti, protože technika umělého oplodnění za pomoci spermatid (ROSI) je stále považována za experimentální přístup, a to především kvůli přetrvávajícím obavám z oplodnění nezralou pohlavní buňkou. Výzkumníci doufají, že jejich úspěchy na myším modelu mohou do budoucna posloužit k ověření tohoto přístupu jako určité alternativy k léčbě lidské neplodnosti nebo vést k pochopení významu genů přítomných na chromozomu Y při tvorbě spermií. Popřípadě poodhalit evoluční roli heterochromozomů v intersexuálním konfliktu. (DOI: 10.1126/science.1242544)