Aktuální číslo:

2019/4

Téma měsíce:

Krajina

Pilné zvíře s velikášskými sklony míří do Prahy

 |  12. 6. 2014
 |  Vesmír 93, 352, 2014/6

Málokterá česká či moravská krajina měla takovou smůlu jako jihomoravské lužní lesy dílem zničené při výstavbě Novomlýnských nádrží na Dyji, výsadbou monokultur a provedenými hydrologickými úpravami v oblasti soutoku Moravy a Dyje v nejjižnější části ČR. Stala se tím škoda nejenom na přírodě, ale také na moravské národní identitě, protože některá základní velkomoravská sídla jako Pohansko či Mikulčice a zřejmě i Břeclav původně byla ostrovy či poloostrovy v síti poměrně hlubokých říčních ramen, která pravděpodobně brázdila intenzivní lodní doprava. Řeka tehdy tekla o nějaké 4 m níže a zřejmě chránila své obyvatele lépe než vysoké skály českých hradišť. Vstupujeme do lužního lesa a je to, jako bychom přicházeli k mayským pyramidám skrytým v džungli, tedy do velmi staré, specifické kulturní krajiny, kterou si příroda vzala nazpátek.

V roce 1975 byli po dlouhé přestávce jedni z našich prvních bobrů spatřeni při ústí Kyjovky do Dyje a od té doby jsou v kraji mezi Moravou a Dyjí téměř všudypřítomní. Bobr je pozoruhodně pilné zvíře, které – jak je na první pohled vidět – funguje na biomasu. Na břehu Dyje asi 6 km nad soutokem je možné jedním pohledem přehlédnout místo, kde bobr pokácel 54 stromů a stromků! Vypadá to zde, jako kdyby Chodové vytvořili lesní zásek. Bobři se poměrně pravidelně pouští i do kmenů o šířce 60–100 cm a výšce přes 15 m, které obvykle nahlodají jen z jedné třetiny či poloviny, a to někdy dokonce na dvou či třech místech najednou. J. Netík zmiňuje případ, kdy bobři úplně ohlodali topol černý o obvodu kmene v prsní výšce 540 cm! Člověk se na jednu stranu nemůže ubránit obdivu a na druhou vzteku, pokud se bobr pustí třeba do jabloňového sadu.

Nyní vidíte 37 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie

O autorovi

Václav Cílek

RNDr. Václav Cílek (*1955) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Praze se zabývá zejména geologií kenozoika. Je autorem četných úspěšných knih, např. Krajiny vnitřní a vnější (2002), Makom. Kniha míst (2004), Borgesův svět (2007), Nejistý plamen. Průvodce ropným světem (s Martinem Kašíkem, 2007), Dýchat s ptáky (2008), Podzemní Praha. Jeskyně, doly, štoly, krypty a podzemní pískovny velké Prahy (s fotografy Milanem Korbou a Martinem Majerem, 2008), Orfeus. Kniha podzemních řek (2009). V roce 2009 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.
Cílek Václav

Doporučujeme

Přehlížená proměna zemědělství

Přehlížená proměna zemědělství

Jakub Hruška  |  1. 4. 2019
Při debatách o naší krajině se často zmiňuje problém její struktury ve smyslu úbytku krajinných prvků – mezí, polních cest, malých vodotečí či...
Změny české krajiny okem družic

Změny české krajiny okem družic

Současná tvář české krajiny je poznamenána mnoha historickými událostmi, které se na našem území odehrály. Měnící se politické režimy či odlišné...
Havárie a záchrana kosmické lodě Sojuz MS-10

Havárie a záchrana kosmické lodě Sojuz MS-10

Jan Kolář  |  1. 4. 2019
Raketa Sojuz je nejdéle používanou nosnou raketou v kosmických programech. Její základní konstrukce sahá do počátku kosmického věku, kdy shodnou...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné