Mnohonožky na talíři?

Ačkoliv jsou mnohonožky velmi půvabné (někteří méně informovaní lidé by možná nesouhlasili), můžeme je právem označit za nechutné. Jejich nechutnost však nesouvisí se vzhledem, ale s chemickými látkami, které vyrábějí na svou obranu. Zástupci deseti řádů (představují více než 90 % všech známých druhů mnohonožek) produkují odpudivé sloučeniny užívané proti predátorům. Podle chemické povahy repelentu je lze rozdělit do dvou hlavních skupin. První skupina vyrábí benzochinony; do ní patří většina mnohonožek „červovitého“ tvaru těla (nadřád Juliformia). Druhá skupina vytváří hlavně kyanovodík (plochule a příbuzné skupiny z nadřádu Merocheta). Z toho důvodu mnohonožky nefigurují v našem jídelníčku, což je ve srovnání s různými skupinami hmyzu, korýšů, pavoukovců, červů i blízce příbuzných stonožek činí unikátními. Nenajdeme je ani v kuchyních v Číně, přestože Číňani jsou vyhlášení svými kulinářskými schopnostmi v přípravě jídel z různých neobvyklých zdrojů.

Mnohonožky jsou svými chemickými zbraněmi chráněny do jisté míry i před zvířecími predátory. Pokud jsou konzumovány, děje se tak příležitostně či sezonně (v případě ptáků), nikoliv masově po celý rok. Ze specializovaných predátorů mnohonožek můžeme proto jmenovat pouze zákeřnice (ploštice z podčeledi Ectrichodiinae) a larvy brouků z čeledí Phengodidae a Omalisidae (příbuzní kovaříků), jež svou kořist paralyzují a vysávají. Zraněné (i nezraněné) mnohonožky napadají pravidelně také někteří specializovaní vrubouni a lejnožrouti (Scarabaeidae, Vesmír 88, 215, 2009/4), kteří jsou paradoxně přitahováni právě benzochinony.