Lanýže v Čechách

Lanýž (Tuber) je rod vřeckovýtrusných hub, jejichž podzemní plodnice jsou ceněny jako velmi drahá kulinářská pochoutka. Lanýže rostou v dubových a jiných listnatých lesích zejména ve Středomoří či v oblasti Istrijského poloostrova. Většině druhů se daří ve vápnité půdě s mírně zásaditou reakcí.

Je známo asi dvacet druhů lanýžů. Nejznámějšími druhy jsou lanýž černovýtrusý (Tuber melanosporum), poněkud méně aromatický lanýž letní (Tuber aestivum), lanýž piemontský (Tuber magnatum) a bělolanýž obecný (Choiromyces meandriformis).

Lanýž černovýtrusý (Tuber melanosporum) roste v mykorhizi s dubem (hlavně s dubem pýřitým), habrem, lískou či lípou. Tento kulatě hrbolatý poklad pod zemí je znám jako lanýž černý nebo lanýž zimní. Pod tvrdou černě zbarvenou kůrou se skrývá mramorovaná dužina žlutobílé barvy. Houba dorůstá hmotnosti až 1 kg, ale naprostá většina nalezených plodnic je mnohem menší.¹⁾ Má výrazné aroma, které se stářím houby ještě sílí. V ledničce vydrží lanýž čerstvý až deset dní.

Zvláštní postavení v českých zemích měl v minulosti lanýž letní (T. aestivum Vittad.), který popsal kurátor Českého národního muzea August Carl Joseph Corda (1809–1849) v díle Icones fungorum hucusque cognitorum jako lanýž český (T. bohemicum Corda). V časopise Vesmír z roku 1899 byl otištěn článek²⁾ s názvem „O některých druzích rodu lanýžů (Tuber Mich.)“, v němž autor píše, že: „Tento druh má rozšíření v Evropě daleko větší. I v Čechách není nikterak vzácný. Tak již A. J. Corda ve svém velkém díle o houbách udává jeho rozšíření v rozličných bukových a dubových lesích v Čechách. Dále zmiňuje se, že týž se prodává v Praze buď čerstvý, buď rozličným způsobem konzervovaný.“

Autorem tohoto článku není nikdo jiný než Jan Vilhelm (1876–1931), první řádný profesor algologie a vedoucí kryptogamologického oddělení českého Botanického ústavu Přírodovědecké fakulty UK (v roce 1882 došlo k rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou), který sídlil v Benátské ulici v areálu Botanické zahrady. V době, kdy psal J. Vilhelm svůj článek pro časopis Vesmír, mu bylo 23 let a studoval v Praze přírodní vědy.

Je obtížné si představit, že byly doby, kdy lanýže rostly v našich lesích, a dokonce se s nimi i obchodovalo. Ale představa je to jistě pěkná. Stejně jako představa, že by naše lesy křižovali houbaři se speciálně vyšlechtěnými a vycvičenými psy nebo vepři, kteří by hledali v zemi ukryté plodnice. Ty bývají obvykle skryty přibližně třicet centimetrů pod povrchem, ale některé kousky je nutné vydolovat až z hloubky dvou metrů.