Kronikářství neznalost neomlouvá

Nejsme spoluautory recenze, jejím jediným autorem je Marco Stella. O upřímnosti snah Zbyňka Ročka recenzent nepochyboval a předmětem jeho kritiky bylo něco jiného: náhled, že kompilát sestavený z neodborných či nevěrohodných zdrojů a bez kritického hodnocení zahrnuje i mnoho faktických chyb, je proto nespolehlivý a těžko použitelný. Čtenáře lze ostatně pro srovnání odkázat na jinou, kratší a snad i vstřícnější recenzi od doc. Jana Janka, autora navýsost povolaného (Dějiny věd a techniky 46, 199–200, 2013/3). Zásadní ohrazení si ovšem vyžaduje způsob, jakým Z. Roček odvádí pozornost od merita věci nepatřičným poukazem na práci jiných. První kompletní vydání díla E. Rádla o dějinách biologie bylo totiž náročným kolektivním výstupem právě toho „specializovaného pracoviště“, o které se jinde dosti zvláštně otírá, a bylo financováno grantem od GAČR i podpořeno ediční komisí AV ČR. Důvodem jeho barbarského rozprodání nemohlo být, že dnešní generaci neoslovuje: opak je pravdou, dílo oslovuje, je však na dlouhou dobu nedostupné – takové práce vycházejí jednou za generaci, ani to ne. Každý rok jsme např. dotazováni studenty, proč jej již nelze sehnat, a soudný člověk musí vědět, že podobný text se s grantovou dotací nevydává pro tržní vyprodání během tří čtyř let, natož aby vyprodání nákladu bylo kritériem kvality. Trvalý zájem o něj je právě mj. výsledkem pedagogické práce onoho specializovaného pracoviště na PřF UK, tj. katedry filosofie a dějin přírodních věd. Stella i Janko dále například shodně upozorňují, že pro zoologii u nás užívá Z. Roček pouze Viniklářův sborník z r. 1929, decentně pak neuvádějí skutečnost, že nepoužil třeba jen zcela základní syntézu dějin biologie v českých zemích se samostatnými kapitolami o zoologii právě od Jana Janka (Vědy o životě v českých zemích 1750–1950, Praha 1997), mimochodem habilitační spis hájený v oboru zase onoho „specializovaného pracoviště“ stejné fakulty, na které působí i Z. Roček. Jeden z nás (AM) byl lektorem rukopisu a na řadu nejasností upozorňoval před vydáním – marně. V jednadvacátém století jsou přece na internetu nejen Wikipedie nebo obrázky, ale i snadno ovladatelné interaktivní katalogy knihoven a obeznámení se základní literaturou je předpokladem elementární akademické kultury, zvlášť když existují četné vzory např. i kolegů zoologů, spolupracujících na historické práci oboru (srov. např. přírodovědnou část Knihy dvacatera umění mistra Pavla Žídka, Academia 2008). Nic z toho Z. Ročka zjevně nezajímá. Zájem přírodovědců o historii svého oboru přitom má svou dobrou tradici a velkou užitečnost, o tom není sporu. Ani o tom, že svou práci skládal s opravdovým zaujetím. Proč ale nechal v knize třeba tak základní faktografické chyby, na které recenzent namátkou upozornil, chyby dokonce v samotné „dědkologii“, o tom se nic nedozvídáme. Nebylo by pak vhodnější spíše mlčet, než to zamlouvat nějakou vykonstruovanou vinou druhých na špatném všeobecném vzdělání některých studentů?