Když milenky s manželkami táhnou za jeden provaz

Bakterie žijící v symbióze s hmyzem jsou zpravidla vnitrobuněční endosymbionti, které můžeme rozdělit do dvou skupin: na symbionty obligátní, kteří se též označují jako symbionti primární (v literatuře někdy jako P-symbionts), a symbionty fakultativní, označované též jako symbionti sekundární (S-symbionts). Obligátní symbionty můžeme s klidným srdcem označit za mutualisty, neboť ve svém hostiteli bydlí už tak dlouho, že všechny sváry (nebo kočkování, podle toho, jak to chcete brát) časem prostě vyvanuly – například bakterie rodu Buchnera obývají mycetomy svých mšicosavých domácích už přes čtvrt miliardy let. Po takové době se laškovné tendence k naschválům ztratí v lecjakém vztahu.

I hmyz ale umí chytit takzvaně druhou mízu, přestože v jeho podání jde o milenky jaksi bezpohlavní, neboť jak známo, bakterie žádné pohlaví nemají. Navzdory tomu je podobně jako u milenek působení sekundárních symbiotických bakterií na hostitelský organismus daleko nevyzpytatelnější (podobný příměr však poněkud kulhá, neboť milenky s manželkami málokdy obývají stejnou obytnou plochu). Vzhledem k tomu, že vztah je evolučně relativně mladý, oba partneři spolu hrají hry v takových případech obvyklé: kdo s koho, kdo co komu a za co. Výsledkem je, že fakultativní symbionté se pohybují na široké škále vzájemných vztahů od mutualismu přes manipulaci s reprodukcí hostitele až po čistý parazitismus.