Elektrosmog – co o něm dosud víme a nevíme?

 Přibývá kolem nás jevů, které někdy vyžadují nové či staronové termíny a označení. Tak je tomu například s široce užívaným slovem anglického původu smog, které vzniklo spojením slov smoke (kouř) a fog (mlha), tedy souběžných jevů, ve své době často tak typických právě pro Anglii a především Londýn (i u nás ještě přetrvává rčení „mlha jako v Londýně“). Je určitým paradoxem, že právě v Londýně už to drahně dlouho neplatí, zato u nás (zejména na Ostravsku, ale i na dalších místech) si toho, hlavně v zimě, užíváme požehnaně. Navíc i slovo smog doznalo s rozvojem civilizace rozšíření nejen časoprostorového, ale i tvaroslovného. Smysly lidí (a to především astronomů při jejich sledováních), ale i dalších příslušníků živé přírody, např. ptactva ve městech, ruší nadbytečné světlo v nočních hodinách, označované jako světelný smog. Je zajímavé, že sluch, který je obtěžován, dokonce poškozován nadměrným hlukem, se dosud spojení s termínem smog nedočkal. Zato elektro(magnetický) smog, našimi smysly nepostřehnutelný, je všude kolem nás, jeho zdrojů přibývá a ze všech uvedených smogů o něm (zejména o jeho působení na živé systémy) víme nejméně.

Za elektrosmog je považováno elektromagnetické záření, jehož stále většímu přísunu jsme vystaveni v kteroukoli dobu. Přitom působení přirozených (elektro)magnetických polí (magnetického pole Země) i elektromagnetickému záření různých vlnových délek (viditelného světla, infračerveného a ultrafialového záření) jsou navyklé všechny živé organismy, včetně člověka od prvopočátku vzniku života na naší planetě. Abychom byli zcela přesní: bez zemské magnetosféry, kterou zmíněné geomagnetické pole vytváří, by život na Zemi v současné podobě nebyl vůbec možný. Je tomu tak proto, že magnetosféra kolem naší rodné planety představuje ochranný plášť, který odchyluje většinu přicházejících a životu nebezpečných elektricky nabitých částic z kosmického prostoru, jež by na Zemi zcela jistě dopadly.