Rozmach lékařských udělátek

Žádný z lékařů a pracovníků zainteresovaných ve zdravotní péči dnes jistě nepochybuje o stále se zvyšující industrializaci medicíny a její závislosti na technickém vybavení. S tím částečně souvisí i růst nákladů. Věnujme se nyní (obr. 1) pouze diagnostickým strojům, či spíše hračičkám (udělátkům) určeným k použití „u lůžka nemocného“, tzv. VUP (vyšetření u pacienta) – POCT (point of care testing). Někdy používaný výraz „u lůžka“ není zdaleka výstižný, i když má svůj historický původ. Dnes přístroje tohoto typu, v anglické literatuře obvykle označované jako „gadget“, najdeme nejčastěji na pacientově těle, nebo dokonce v něm.

Vyznávám, že jsem byl inspirován knihou Erika Topola The Creative Destruction of Medicine s podtitulem Jak digitální revoluce vytvoří lepší zdravotní péči. Možná že na první pohled nejsou oba tituly samy o sobě dostatečně vypovídající o obsahu knížky, snad spíše připomínají politické deklarace nebo reklamní nápisy. Jak Erik Topol přiznává, hlavní titul převzal od Wernera Sombarta a Josefa Schumpetera a znamená vlastně radikální proměnu, která se zřejmě nevyhne ani lékařské péči a vlastně již započala. Možná že ještě mnozí z nás mají doma psací náčiní po dědečkovi – kalamář se zaschlým inkoustem, násadky a pera či alespoň rozskřípané plnicí pero. Tyto nástroje původně používané ke komunikaci v podobě dopisování nahradily počítače se svými e-maily. Tam, kde kdysi jednal člověk s člověkem, jsou dnes počítačové programy s připravenými instrukcemi, jak splnit účel, pro který jsme přišli – dnes s námi komunikuje stroj. Zárodky změn v mezilidských vztazích – v našem případě mezi lékařem a pacientem –, které Erik Topol předpovídá, pozorujeme již dnes, možná v menší míře než např. v USA, kde žije, ale o to drsněji. Mění se totiž nejen vykonavatelé zdravotní péče, ale i způsoby, jakými s námi zacházejí, a postupně i náš vztah k nim. Zatímco dříve bylo zažitým zvykem, že se na lékaře obracíme se „slepou“ důvěrou, dnes se vyžaduje být mu „rovnocenným“ partnerem.