Pěšák, který objevil HIV

Po původci AIDS pátraly tehdy souběžně dvě prestižní laboratoře – ve Spojených státech a ve Francii. Vy jste byl tehdy součástí týmu Američana Roberta Galla v Národním ústavu pro výzkum rakoviny. Jak jste se tam dostal?

Kariéru jsem začal v Onkologickém ústavu v Bratislavě. Po sovětské okupaci nastal exodus vědců do západních laboratoří. Byl jsem tehdy po prvním roce aspirantury a s kolegyní Martou Grofovou jsme v ústavu zůstali jak dva sirotci. Tehdy jsem navázal kontakt s profesorem Janem Svobodou, špičkovým virologem v pražském Ústavu experimentální biologie, dnešním Ústavu molekulární genetiky, a začal u něj pracovat na kandidatuře. V jeho osobě jsem dostal nejlepšího učitele a mentora, setkání s ním bylo tehdy pro mne štěstím v neštěstí. U něj jsem se dozvěděl, jak se ovlivňují retroviry a hostitelská buňka, jak vypadají infikované buňky, jak přežívají, jaké jsou markery k jejich odhalení. Pracovali jsme tehdy na ptačích buňkách s Rousovým sarkomem, s myšími a krysími buňkami, ale na nich jsem získal zásadní znalosti pro budoucí práci s lidskými buňkami a viry. S těmi jsem začal pracovat během ročního stipendia od Švédské onkologické společnosti. Dostal jsem se tehdy do laboratoře přednosty patologie Uppsalské univerzity profesora Jana Pontena, jedné z nejlepších na světě co do kultivace lidských buněk, nádorových i normálních. Právě tam jsem se začal zajímat o lidské retroviry, naučil jsem se pracovat s buňkami z lymfomů, sarkomů a gliomů. To se mi potom ve Spojených státech velice hodilo.