Aktuální číslo:

Lov kytovců

Fakta, lži, polopravdy a mýty

| 6. 11. 2014

| Vesmír 93, 630, 2014/11

„There she blows! – Tam chrlí!“

výkřik ohlašující na velrybářských lodích výdechové fontány velkého kytovce.

Jen málokteré využívání volně žijících živočichů vyvolává pravidelně tolik emocí jako lov kytovců. Zejména v době, kdy zasedá Mezinárodní velrybářská komise (IWC), zaplavují média protichůdné názory, činící si bez uzardění monopol na pravdu. Neuškodí nahlédnout do historie a připomenout vývoj velrybářství až po současnost.

Velrybářství jako nezbytná obživa i výnosný průmysl

Velrybářství patří mezi nejstarší lidské činnosti. Nálezy kostí malých kytovců, harpun, lan a plovoucích kotev u jihokorejského Ulsanu pocházejí z 6. tisíciletí př. n. l. Pradávní obyvatelé Labradoru a Newfoundlandu velrybařili v 3. tisíciletí př. n. l. Podobnost nástrojů na zpracování kytovců potvrzuje, že jejich lov prosperoval na Aljašce a Čukotce před 3000 lety a že místní kultury mezi sebou udržovaly čilé styky. Z malých člunů mohli být zabíjeni jedinci, kteří se zatoulali příliš blízko k pobřeží.

Nyní vidíte 5 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup

Jsem návštěvník

Chci si přečíst celé číslo

Přihlásit →

Odemknout článek (33 Kč) →

Odemknout číslo 2014/11 (84 Kč) →

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném →

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí

RUBRIKA: Hlavní články

O autorovi

Jan Plesník

RNDr. Jan Plesník, CSc., (*1960) vystudoval systematickou biologii a ekologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, působí v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, kde se zaměřuje na teoretické a praktické otázky péče o biodiverzitu. Vyučuje na přírodovědeckých fakultách UK v Praze, UP v Olomouci a OU v Ostravě a na České zemědělské univerzitě v Praze.

články autora