Duté houby

Smrž (Morchella) je rod jedlých vřeckovýtrusných hub z čeledi smržovitých (Morchellaceae), do nichž jsou řazeny ještě rody kačenka (Verpa) (Vesmír 92, 692, 2013/12) a terčovnice (Disciotis). Fylogeneze rodu Morchella není zcela jasná a jasno do ní zatím nevnesla ani fylogenetická analýza založená na studiu polymorfismu délky restrikčních fragmentů či na analýzách 28S rRNA (Exp. Mycol. 19, 223, 1995). Tyto nejasnosti však nedokážou zkazit radost žádnému houbaři, který objeví skupinku smržů. Jsou to krásné a chutné houby bez ohledu na to, zda víme, či nevíme, jak probíhal jejich vývoj v evolučním procesu.

Vyznat se v taxonomii druhů není vůbec jednoduché, ale těm, kdo houby pouze sbírají, ale nestudují, stačí dělení podle barev: smrž bílý (Morchella deliciosa), žlutý (M. esculenta) a černý (M. elata). Takto vybaveni vědomostmi můžete na výpravu za smrži bez obav vyrazit. Poznáte je snadno. Jejich výrazným znakem je zvláštní klobouk se sítí žeber připomínající včelí plástev, který je uvnitř dutý. Dutý je i třeň. Smrže jsou prostě duté houby.

Všechny smrže jsou jedlé a hodí se k nejrůznějším úpravám v kuchyni. Vůně a chuť smržů je specifická a sušením se ještě zvýrazňuje. I když jsou smrže jedlé houby, je na místě opatrnost. Existuje podezření, že konzumace nedostatečně tepelně upravených smržů může vyvolat toxický neurologický syndrom. Tento syndrom je charakterizován gastrointestinálními obtížemi, třesem, nejistou chůzí, poruchami rovnováhy a narušením koordinace pohybů (Clin. Toxicol. Phila. 48, 365, 2010/4).

Nejznámějším a nejpočetnějším zástupcem rodu smrž v České republice je smrž špičatý (M. conica). Roste od dubna do května, ale někdy už i v březnu. Upřednostňuje okraje lesů a cest, listnaté háje, louky, zahrady a parky. Často se nacházejí na méně tradičních houbových lokalitách, jako jsou zavážky, sklady dříví a hromady odpadků. Jsou totiž striktně vázány na vápenaté půdy či na místa, která vápníkem obohatil člověk: okolí vápenek, cementáren, stará smetiště se stavebním odpadem apod.

Pozoruhodnou vlastností smržů je jejich vášeň pro spáleniště. Často jim k růstu stačí zbytek po ohništi, které tam zanechali lesní dělníci, ale ve skutečně velkém množství se objevují tam, kde dojde k lesnímu požáru. Koncem 20. a počátkem 21. století došlo k invazi smržů v některých oblastech Aljašky, které byly postižené silnými požáry. Po požáru v r. 1990 se na jaře r. 1991 objevilo obrovské množství smržů v okolí města Fairbanks. Na spáleništích kolem řeky Tok bylo rok po požáru nasbíráno 136 tun smržů. Po požárech v roce 2004 se podle oficiálních pramenů nasbíralo o rok později téměř 80 tun smržů.

Podobný význam jako spálený les má pro smrže také mulčovací kůra. Byly zaznamenány stovky případů masivního růstu smržů na kůře, kterou na podzim zahrádkáři rozložili na svých pozemcích. Kdo nechce za smrži běhat po lesích, loukách a parcích, ať na podzim pod rododendrony a azalkami rozloží vrstvu čerstvé mulčovací kůry nebo štěpky a počká do jara. Stoprocentní jistotu, že smrži vyrostou i u vás, sice nemáte, ale řekněte: Co je na světě jistého?