Kancelářská budova, skladiště a obchodní dům firmy ASO v Olomouci

Příběh elegantní funkcionalistické budovy, respektive souboru hospodářských budov firmy Ander a syn Olomouc (ASO) s kancelářemi a skladišti se začal odvíjet počátkem třicátých let.

V roce 1931 vypracoval brněnský architekt Bohumír F. A. Čermák (1882–1961) projekt první, pětipodlažní budovy, která měla sestávat ze dvou samostatně stojících objektů – skladiště a dvouetážových garáží uvnitř bloku.

Svou představu o vizuální podobě budovy, přesněji řečeno jejího průčelí, vyjádřil architekt brilantní uhlovou perspektivní skicou, uvozující její plánové paré. Průčelí podle ní koncipoval v duchu velkoměstského obchodního domu, protknutého jak vertikálními, tak samozřejmě i horizontálními liniemi pásových oken, jež měla stavbě společně s firemním logem, nápisy a terasou lemovanou trubkovým zábradlím propůjčit formu progresivní funkcionalistické architektury.

Šéfa firmy Josefa Andera ml. (1888–1976) studie zřejmě nepřesvědčila, a proto si vyžádal její přepracování. Podle plánové dokumentace, datované 12. dubnem 1932, je evidentní, že Čermák upustil od samostatně stojících garáží, které vtělil do prodlouženého objektu šestipodlažního skladiště. Do jeho posledního poschodí situoval oddělenou pracovnu šéfa společnosti a moderní velkoprostorové kanceláře, pro něž se později vžilo označení kancelářská krajina.

Na jaře roku 1935 Čermák stávající projekt rozšířil o druhou budovu s aerodynamicky prohnutým nárožím a charakteristickými pásy dlouhých a lehce předsazených oken. Svou představu o celku opět vyjádřil perspektivní, tentokrát ovšem vědeckému funkcionalismu bližší lineární skicou. Podle ní zpočátku zamýšlel objekt provést pouze jako dvoupodlažní. O třetí podlaží jej rozšířil až v září téhož roku, kdy byly její prováděcí plány dokončeny. Genezi výjimečného architektonického díla, ztělesňujícího image Anderovy společnosti, která vždy pečlivě dbala o svůj vizuální styl – byť šlo jen o pouhé skladiště –, uzavřelo v roce 1936 jeho předání uživateli. Kolaudována ovšem byla budova, která ještě na poslední chvíli doznala dílčích změn. První z dvojice objektů byl snížen o jedno podlaží a jeho takřka typograficky pojaté průčelí rozčleněno předsazením pásových oken vně průčelí s jedním z vůbec prvních panoramatických výtahů v Československu.

V poněkud konzervativnějším duchu byl o několik let později zkolaudován firemní obchodní dům, jehož projektu se na základě vítězství v soutěži v roce 1937 opět ujal architekt Bohumír F. A. Čermák. Návrh absolventa školy architektury Otto Wagnera na vídeňské akademii šéf společnosti preferoval, byť nedosahoval takových architektonických kvalit jako konkurenční studie Lubomíra Šlapety, zřejmě díky dlouhodobé spolupráci s Čermákem. Anderovo maloobchodní impérium, nabízející širokou škálu výrobků za jednotnou cenu, začalo s architektem systematicky spolupracovat již v polovině dvacátých let. Čermáka tak můžeme považovat za Anderova firemního projektanta a rovněž autora vizuálního stylu jeho společnosti, která disponovala více než dvaceti filiálkami v ČSR, Vídni a jihoamerické Limě.

Funkcionalistický obchodní dům koncipoval Čermák podle stavebního popisu jako vícefunkční objekt s otevřenými obchodními (suterén, přízemí a mezanin) a kancelářskými plochami k pronájmu (I., II. a III. poschodí), které mu umožnila kombinovaná konstrukce budovy. Pro její jádro užil železobetonový skelet; obvodové stěny a průčelí s typickými orámovanými pásy oken, jež mělo být provedeno z „hlazeného umělého kamene béžové barvy“, nese konstrukce ocelová. Díky ní mohlo dojít k částečné změně funkcí budovy; z kanceláří se staly velkoryse řešené byty.