Vykradači květů

Čmeláci jsou asi jedním z mála obecně sympatických hmyzů, snad je to způsobeno jejich „huňatým kožíškem“ a pracovitým bručivým letem. Bezesporu patří k nezastupitelným dělníkům přírody, kteří se starají o plodný život bezpočtu rostlin a dostávají za to od nich odměnu v podobě nektaru. Někteří však přišli na to, že mohou pracovat i trochu jinak – vzít si odměnu a opylování se vyhnout. Postup je jednoduchý. Druhy, jejichž jazýček nedosáhne k nektaru, prokousnou nebo prorazí květ z boku a nektar vysají, aniž by se obtěžovaly opylováním. Toto chování není pro entomology nic nového a má i své pojmenování – kleptolektie, pirátský sběr. Podobně se chovají i jiní blanokřídlí, například včela drvodělka (Xylocopa).

Zdá se však, že věc je složitější. David Goulson spolu s kolegy z Univerzity v Sussexu sledovali na alpínských lukách vykrádání květů kokrhele menšího (Rhinanthus minor)  a všimli si, že na některých lokalitách bývá květ vyrabován zpravidla z levé strany, zatímco na jiných zprava. Pojali podezření, že čmeláci se loupežnému umění učí jeden od druhého.

Na 13 alpínských lukách sledovali v letech 2009 až 2011 celkem 168 jedinců čmeláka širokolebého (Bombus wurflenii) a čmeláka hájového (Bombus lucorum), každého při návštěvě 20 květů, a pak tyto jedince odchytili, aby již neměli příležitost dostat se do sledovaného vzorku. Tyto druhy mají krátký jazýček a jsou k loupeživému chování předurčeni. Když se jeden druh dostával k nektaru zleva, druhý si počínal stejně. Nabízí se tedy domněnka, že jde o učení, což je chování doposud známé jen u obratlovců. V průběhu sezony bylo toto chování čím dál častější, ale následující rok začínalo od nuly a nedalo se předpovědět, zda budou čmeláci prokusovat levou, či pravou stranu květů (doi: 10.1007/s00265-013-1539-0).

Za předpokladu, že by přezimující jedinci v následujícím roce preferovali stejnou stranu a „odkoukali“ to od nich nově vylíhlí čmeláci, dalo by se mluvit o jednoduché „kultuře“, o jakýchsi „čmeláčích memech“ – ale to už jsou jen dohady.