Aktuální číslo:

2026/7

Téma měsíce:

Mapy

Obálka čísla

Vykradači květů

 |  11. 7. 2013
 |  Vesmír 92, 378, 2013/7

Čmeláci jsou asi jedním z mála obecně sympatických hmyzů, snad je to způsobeno jejich „huňatým kožíškem“ a pracovitým bručivým letem. Bezesporu patří k nezastupitelným dělníkům přírody, kteří se starají o plodný život bezpočtu rostlin a dostávají za to od nich odměnu v podobě nektaru. Někteří však přišli na to, že mohou pracovat i trochu jinak – vzít si odměnu a opylování se vyhnout. Postup je jednoduchý. Druhy, jejichž jazýček nedosáhne k nektaru, prokousnou nebo prorazí květ z boku a nektar vysají, aniž by se obtěžovaly opylováním. Toto chování není pro entomology nic nového a má i své pojmenování – kleptolektie, pirátský sběr. Podobně se chovají i jiní blanokřídlí, například včela drvodělka (Xylocopa).

Zdá se však, že věc je složitější. David Goulson spolu s kolegy z Univerzity v Sussexu sledovali na alpínských lukách vykrádání květů kokrhele menšího (Rhinanthus minor)  a všimli si, že na některých lokalitách bývá květ vyrabován zpravidla z levé strany, zatímco na jiných zprava. Pojali podezření, že čmeláci se loupežnému umění učí jeden od druhého.

Na 13 alpínských lukách sledovali v letech 2009 až 2011 celkem 168 jedinců čmeláka širokolebého (Bombus wurflenii) a čmeláka hájového (Bombus lucorum), každého při návštěvě 20 květů, a pak tyto jedince odchytili, aby již neměli příležitost dostat se do sledovaného vzorku. Tyto druhy mají krátký jazýček a jsou k loupeživému chování předurčeni. Když se jeden druh dostával k nektaru zleva, druhý si počínal stejně. Nabízí se tedy domněnka, že jde o učení, což je chování doposud známé jen u obratlovců. V průběhu sezony bylo toto chování čím dál častější, ale následující rok začínalo od nuly a nedalo se předpovědět, zda budou čmeláci prokusovat levou, či pravou stranu květů (doi: 10.1007/s00265-013-1539-0).

Za předpokladu, že by přezimující jedinci v následujícím roce preferovali stejnou stranu a „odkoukali“ to od nich nově vylíhlí čmeláci, dalo by se mluvit o jednoduché „kultuře“, o jakýchsi „čmeláčích memech“ – ale to už jsou jen dohady.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Stanislav Vaněk

RNDr. Stanislav Vaněk (*1952) vystudoval biologii na PřF UK v Praze, krátce pracoval v Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem, v časopise Živa a v Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Deset let se v oddělení klinické hematologie 2. FN v Praze zabýval imunologií a zejména průtokovou cytometrií. K zájmům patří fotografie (absolvoval Institut výtvarné fotografie a Pražskou fotografickou školu) a horolezectví.
Vaněk Stanislav

Doporučujeme

Když bahno teče jako ledovec

Když bahno teče jako ledovec

Petr Brož  |  7. 7. 2026
Už několik desetiletí si věda láme hlavu nad zvláštními, několik desítek metrů vysokými kopci rozesetými po různých částech Marsu. Je přitom...
Ideologie v mapách, mapy v rukách ideologů

Ideologie v mapách, mapy v rukách ideologů uzamčeno

Jitka Močičková  |  7. 7. 2026
Mapy jsou často vnímány jako důvěryhodné médium založené na seriózních datech. Proto nebývají podrobovány stejné míře kritické reflexe jako text,...
Když mapa mluví

Když mapa mluví uzamčeno

Jan D. Bláha  |  7. 7. 2026
Mapy patří k nejpřesvědčivějším obrazům světa. Působí věcně a spolehlivě, nejsou však pouhým otiskem reality. Každá mapa je výsledkem rozhodnutí,...