Nový lék na malárii

Malárie je jedna z nejvýznamnějších infekčních nemocí, kterou každoročně onemocní až 300 milionů lidí a více než milion jich nemoci podlehne. Většina obětí malárie žije v tropické a subsaharské Africe a nejčastěji na ni umírají děti mladší 5 let. Malárii způsobují prvoci rodu Plasmodium z kmene Apicomplexa.

Přenašečem jsou komáři rodu Anopheles (Vesmír 73, 148, 1994/3). Člověk slouží plasmodiím jako mezihostitel a nakazí se při sání samičky komára. Infekční stadia (sporozoiti) obsažená ve slinných žlázách komára se přenesou do krevního oběhu člověka. Rychle se však odtud ztrácejí a osídlují buňky jaterního parenchymu. V nich se zakulacují a přeměňují v extraerytrocytární stadia, někdy také zvaná kryptozoiti, která se dále množí. Někteří sporozoiti se však množit nezačnou a jako „spící stadia“ mohou v klidu přečkat i velmi dlouhou dobu. Jsou pak zdrojem opakovaného propuknutí choroby, kdy vyléčený či uzdravený pacient po mnoha letech onemocní, aniž navštívil malarickou oblast. Merozoiti vzniklí schizogonií v játrech vnikají do erytrocytů, kde se mění v prsténkovitá stadia. Další schizogonií z nich vznikají drobní merozoiti, kteří napadají další červené krvinky a dále se opakovaně nepohlavně množí nebo se mohou změnit v pohlavní stadia, samčí mikrogametocyty a samičí makrogametocyty, jejichž vývoj může pokračovat až v žaludku komára.

Současné léky proti malárii (antimalarika) zabíjejí pouze plasmodia v krvi, nový lék nazvaný ELQ-300, usmrcuje parazity v dalších třech důležitých fázích jejich životního cyklu, v krvi, v játrech a také v komárech. ELQ-300 (6-chlor-7-methoxy-2-methyl- 3-{4-[4-(trifluoromethoxy)fenoxy] fenyl}chinolin-4(1H)-on) je látka, která vyřadí mitochondrie, buněčné továrny, produkující dva důležité stavební kameny pro stavbu DNA. Poškozuje však pouze mitochondrie parazita, nikoliv lidské mitochondrie, které jsou především producenty energie. Nový lék, o němž se jeho objevitelé domnívají, že by mohl definitivně vymýtit malárii, je již zkoušen na lidech.

Sci. Transl. Med. 5, 177ra37, 2013; DOI: 10.1126/scitranslmed.3005029