K původu násilí

Český rozhlas, Akademie věd České republiky a časopis Vesmír uspořádaly 17. dubna veřejnou besedu s názvem Násilí – první a poslední možnost.

Hosty byli arabista a politolog Mgr. Jan Čuřík (J&T Banka), etolog RNDr. Marek Špinka, CSc. (Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i.) a fyziolog prof. RNDr. František Vyskočil, DrSc. (Fyziologický ústav AV ČR, v. v. i.). Moderovala Jana Olivová (Český rozhlas – tvůrčí skupina popularizace vědy a techniky). Následují neautorizované poznámky z první třetiny diskuse.

Bylo by skvělé znát odpověď alespoň na jednu z otázek: Kde má původ násilí a proč lidé řeší konflikty násilím? Má člověk regulační mechanismy proti násilí? V úvodu požádala Jana Olivová hosty o „definici“ násilí z pohledu jejich oboru.

František Vyskočil: Násilí můžeme charakterizovat jako jakékoli poškozující vlivy. Poškozující vliv může být náhodný, nebo může být způsoben „ne-lidskými“ příčinami, pak jde o násilí v obecném smyslu. Zvláštní formou násilí je agrese – vědomě a záměrně směřované násilí, které má za cíl omezit něčí svobodu, poškodit jinou osobu… Marek Špinka: Jedním ze způsobů pro vymezení násilí je krajní podoba soupeření mezi jedinci či skupinami…

Jan Čuřík: Nechci se v debatě o násilí z obecně sociálního pohledu vracet k Hannah Arendtové, k její teorii banality zla,¹⁾ ale vracím se k myšlence, kterou v posledních deseti patnácti letech potvrzuje sociální antropologie na příkladech ze subsaharské Afriky, částečně z Blízkého východu – násilí jako sociální fenomén má jasný geografický podtext. V jistých regionech světa – a myslím si, že výborným příkladem může být Čad, Súdán, současná Sýrie – je násilí mnohem více zapuštěno do společnosti, je tam latentně mnohem více přítomno, lidé s ním mají pravidelnou zkušenost od narození. Do určité míry jsou období nenásilí něčím nepřirozeným…

Jana Olivová: Kde jsou kořeny násilí?

František Vyskočil: Všechno nezáleží jenom na genech. Lidé jsou vybaveni schopností reagovat na své okolí podobně, jako je tomu v živočišné říši – jde o zdroje, o jejich získání nebo udržení, o zdroje ekonomické, sexuální – a dochází k zápolení. Říkáme tomu vnitrodruhová agrese a podle údajů Světové zdravotnické organizace je toto násilí jedním z nejdůležitějších problémů pro zdraví populace a patří mezi hlavní příčiny úmrtí ve střední generaci. Archeologie ukazuje, že to není nic nového…

První studii kriminality provedl Ital Lombroso,²⁾ který tvrdil, že 25 % kriminálníků jsou zločinci vrození a zbytek spáchá zločin v afektu nebo využije příležitosti. Bohužel tato teorie našla uplatnění na počátku dvacátého století a v jeho první polovině především tím, že docházelo k nuceným sterilizacím ve Spojených státech a v nacistickém Německu, a ještě to platily pojišťovny…

Jana Olivová: Dá se najít nějaký styčný bod pro násilí v lidské společnosti a v živočišné říši?³⁾

Marek Špinka: Člověk se nedá dost dobře postavit proti všem ostatním druhům, ale lze se podívat na to, čím je člověk specifický a co má společného s ostatními druhy. V řadě situací dochází k soupeření o určité zdroje. Vedle násilí a soupeření však existují velmi silné podněty k tomu, aby zvířata, jedinci i skupiny spolupracovali.

Systém násilí a sociálního uspořádání má u jednotlivých druhů tendenci vyvinout se do víceméně stabilního stavu, z nějž se nejde příliš snadno vychýlit. Jestliže jsou například všichni násilní, bude na to slušný jen doplácet a nemůže z takového systému sám vykročit. Když bude spolupracujících většina, budou trestat násilníka…

František Vyskočil: Před několika lety mě zaujal přírodovědný snímek o tuleni kuželozubém (Halichoerus grypus). Žijí v koloniích, kde samci ochraňují své stádo, dochází k bojům mezi samci, samice jsou často znásilňovány sousedními samci. Někdy se sebere jeden pár a odpluje na sousední malý ostrůvek, kde založí svůj rod – i zvířata mohou agresivitu řešit třeba migrací. […]

Jan Čuřík: V oblasti Jihu je násilí společensky lépe etablováno. Má rozměry, kterým u nás nerozumíme. Když se podíváme na koncentrační tábory v nacistickém Německu nebo v bývalé Jugoslávii, myslím si, že je namístě položit si otázku, zda jejich podoba nějak nesouvisí s tím, jak je organizována průmyslová výroba v dané zemi. Vzorný otec rodiny docházel do koncentračního tábora do zaměstnání v nějakém časovém úseku – to je v zásadě model fordovské ekonomiky vytvořený v USA na přelomu 20. a 30. let minulého století. Měl své trvání a byly podle něj organizovány jak státy na Západě, tak i státy socialistického tábora. Tento model intenzivní ekonomické produkce se paradoxně mohl promítnout i v takových zařízeních, jako jsou vězení a koncentrační tábory. V zemích jiných společenských vztahů a odlišného uspořádání tento model neexistuje. To, co lze v současné době pozorovat v Sýrii, je role násilí jako sociálního společenského vehiklu, je to profese jako jakákoli jiná, která v určitém okamžiku dává velkému množství mladých mužů směr a nějakou logickou možnost fungovat.

Jana Olivová: Násilí v Sýrii předcházely vlny protestů a demonstrací i v jiných arabských zemích, od roku 2010 hovoříme o arabském jaru… Dá se říci, že násilí je v tomto smyslu „nakažlivé“?

Jan Čuřík: Myslím si, že ne. Každý má kontrolní mechanismy na mnoha úrovních…

Celý záznam je na www.leonardo.rozhlas.cz