Co o nás prozradí hlas

U mnoha živočišných druhů včetně člověka je hlas jedním z klíčových nástrojů ke komunikaci mezi jednotlivci. Předávat informace pomocí hlasu lze jak jedincům stejného druhu, tak jedincům druhu jiného, a člověk se v poslední době dokáže dohovořit i s umělou inteligencí (ať už je to hlasové vytáčení kontaktů v telefonu, či hlasové ovládání osobního počítače).

Prostřednictvím hlasu můžeme předávat informace minimálně dvojí cestou – verbálně a paraverbálně. Slovní složce komunikace se v tomto příspěvku věnovat nebudeme, naopak bychom rádi upozornili na důležitost mimoslovní hlasové komunikace.

Obor zabývající se tím, jak člověk mluví, se nazývá paralingvistika a paralingvistická složka jazyka pak patří mezi neverbální projevy člověka. Každá řeč zahrnuje paralingvistický aspekt, který je dán například intonací, hlasitostí, tónem a výškou či hloubkou hlasu. Takto můžeme řeč jednak modulovat, ať již vědomě či nevědomě, ale navíc paralingvistickou stránkou řeči o sobě poskytujeme posluchači další informace než jenom ty, které sdělujeme obsahem své řeči. Z hlasu totiž můžeme rozpoznat, zda je dotyčná osoba muž či žena, jakého je přibližně věku a tělesné velikosti, jeho či její emoční rozpoložení, zda je to člověk spíše dominantní či submisivní, a také odhadovat zdravotní stav této osoby.

Ačkoliv lze namítnout, že obdobné informace můžeme vyčíst i ze vzhledu dotyčného jedince, hlasové informace nám ve srovnání s vizuálními vjemy poskytují informace i na velkou vzdálenost a nezávisí na přítomnosti světla. Výhody, které z toho plynou, jsou očividné – tím, že uslyšíte hlas velkého, agresivního a rozzuřeného člověka ještě předtím, než ho uvidíte (a než uvidí on vás), budete mít větší šanci na vyklizení prostoru a zachování zdraví či života.

Mimo jiné se ukazuje, že paralingvistická složka řeči hraje důležitou roli při výběru partnera. Zkoumání hlasu v rámci partnerských preferencí se zaměřuje především na hodnocení atraktivity hlasu. Podle evolučních teorií ženy v zájmu získávání dobrých genů pro své potomky vyhledávají u mužů pohlavně typické (tedy maskulinní) znaky, protože jsou považovány za ukazatel zdraví a plodnosti, a navíc tyto atraktivní znaky či preference zdědí případní potomci. Tyto preference byly zkoumány u obličejových rysů, tělesných proporcí a ani hlas není výjimkou.