Genomická studie poodhaluje původ a demografickou historii evropských Romů

Romové, často označovaní exonymem Cikáni, tvoří mozaiku jazyků a životních stylů napříč Evropou, sdílejí však společný historicko-kulturní odkaz. Výzkum rané historie romského etnika komplikuje fakt, že o jejich původu a příčinách jejich exodu z původní vlasti neexistují písemné záznamy. Dosavadní lingvistické a genetické studie nicméně kladly jejich původ na indický subkontinent. Výzkumy, které se zabývají genetickou strukturou evropské populace s využitím genomických dat, Romy dosud nezahrnovaly, přestože jsou s přibližně 11 miliony příslušníků nejpočetnější evropskou etnickou menšinou, co do velikosti srovnatelnou například s Portugalci, Belgičany nebo Řeky.

Tým genetiků porovnal genomy 150 příslušníků romského etnika z 13 evropských států s genomy vybraných lidských populací z Evropy, Asie i severní Afriky s cílem popsat jejich genetickou strukturu a populační historii. Výsledky studie ukazují na společný původ evropských Romů z jediné zakladatelské populace, která žila v severozápadní Indii před asi 1500 lety. Z dnešních Indů jsou evropským Romům geneticky nejbližší obyvatelé Rádžasthánu a Kašmíru, mluvící indoevropskými jazyky. Po několik set let kočovali Romové oblastmi středního východu a Kavkazu. Ačkoli měla tato etapa významný vliv na jejich kulturu, soudě podle genů nebyly sňatky s místními obyvateli příliš časté. Evropští Romové nejsou blízce příbuzní etnikům, která v této oblasti Asie žijí dnes.

Do Evropy Romové pronikli přes Balkánský poloostrov před asi 900 lety, odkud pak ve vlnách osídlovali další části evropského kontinentu. Vysoká míra homozygozity v romské populaci svědčí o její dlouhodobé genetické izolaci. Zdá se, že stejně jako v dobách, kdy putovali přes západoasijské stepi, byli i po většinu své historie na evropském kontinentu Romové endogamní společností, kde se sňatky uzavíraly především mezi členy vlastní komunity. Rovněž příbuzenské sňatky byly zřejmě v minulosti běžné. Vztah mezi Romy a místními se v různých částech Evropy lišil a v průběhu času doznával různých změn. V populacích Balkánského poloostrova a střední Evropy (včetně Maďarska a Slovenska) identifikovala studie řadu jedinců rovnoměrně sdílejících evropskou i romskou genetickou komponentu. Změny společenských norem uvnitř romské komunity a zvyšující se tolerance smíšených manželství se tak již stačily projevit na genetickém profilu evropského obyvatelstva.

Curr. Biol. 22, 2342–2349, 2012