Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Vytrvalci

Dlouhé pokusy v minulosti vědy
 |  7. 3. 2013
 |  Vesmír 92, 166, 2013/3

Naše doba spěchá a s ní i věda. S nadsázkou lze občas říci, že křivka na monitoru ještě nedojde do konce, a v elektronické podobě už se rodí publikace. Článek „Nejdéle trvající vědecký experiment“ (Vesmír 91, 502, 2012/9), jenž probíhá nepřetržitě již od roku 1927 (čeká se na ukápnutí asfaltové kapky) a který získal před pár lety cenu Ig Nobel, připomněl, že byly a jsou experimenty vskutku dlouhodobé. Na rozdíl od „asfaltového pokusu“ kladly povětšinou na experimentátora jisté nároky a čekaly se od nich zásadní výstupy.

Ve znamení čekání, ovšem s podstatně složitější aparaturou, byl například recentnější experiment, jehož cílem bylo zachytit vysoce energetická neutrina přilétající z kosmu. Detektor byl pod zemí a prostě se muselo čekat, zda něco zaznamená. Ostatně zájem o neutrina je širší – pozornost se věnuje též těm ze Slunce, a kosmické záření vůbec je oblastí přitažlivou. Z těchto zmínek si snadno domyslíme, že jak jde o výzkum kosmu, je to činnost dlouhodobá. Vždyť i sonda do sousedství, k Marsu, putuje pár let. Zatím vrcholným pokusem, jehož délka taková ani nebyla zamýšlena, bylo vypuštění sond Voyager 1 a 2 roku 1977. Ty opustily sluneční soustavu a dále poskytují cenné údaje: loni to bylo ze vzdálenosti přes 18 miliard kilometrů. O dlouhodobé pokusy tedy není nouze. Patrně vrcholem je problematika protonu, částice, o níž se původně soudilo, že je věčná. Podle některých dnešních názorů je její poločas rozpadu asi 1035 let, což ji prakticky věčnou činí. Ve srovnání s tím je kapání asfaltu dramatický rychlý proces, který však sotva přinese tak zásadní objev, jakým by bylo prokázání rozpadu protonu. Na jeho sledování zatím není vhodné zařízení a zůstává u hypotézy.

Shrneme-li tyto útržkovité zmínky vidíme, že dlouhodobé pokusy nejsou vzácné. Někdy jsou spojeny s čekáním, třeba na neutrino, jindy s nepřetržitým proudem informace. Zde se však chci věnovat minulosti, neboť i naši předchůdci prováděli občas dlouhé pokusy. V těchto případech šlo občas také o dlouhé čekání, ale technické vybavení oněch dob si žádalo přinejmenším pomocnou aktivitu – jak se přesvědčíme, muselo se často topit v peci.

Dálný a Střední východ

V těchto oblastech byli vzorem vytrvalosti alchymisté. Například ve starověké Číně se tito muži zaměřovali na přípravu elixíru nesmrtelnosti. Vycházejíce z dobových přírodovědných představ soudili, že klíčem k úspěchu je opakované, cyklické provádění rozhodujícího procesu. Neboť jak uvádí spis Tan lun ťüe č’ sin ťing (Duchovní zrcadlo odrážející podstatné z ústní instrukce o pojednáních o elixíru) asi z 10. století n. l.: „…přirozený cyklicky transformovaný elixír vzniká, když proudící rtuť otěhotní. Kdežkoli je rumělka, tam je také olovo a stříbro. Za čtyři tisíce tři sta a dvacet let je elixír dokončen.“ Pomineme-li dnes nesrozumitelný požehnaný stav rtuti, trval proces příliš dlouho. Bylo třeba ho zrychlit.

Snaha tu byla. Vezměme třeba dílo Tchaj-čching tan-ťing jao-ťüe (Objasnění Knihy elixírů Nejvyšší čistoty), o němž se traduje, že ho sepsal Sun S’-miao, přezdívaný Veliký Sun (? 581 – ? 682). Podle jednoho z návodů se měl mimo jiné smíchat malachit (bazický uhličitan měďnatý, CuCO3·Cu(OH)2), mirabilit (síran sodný, Na2SO4·10H2O), magnetit (oxid železnato- železitý, Fe3O4), ale také rtuť a realgar (tetrasulfid tetraarzénu, As4S4). Aparaturu bylo nutno utěsnit. A protože zábrusy ještě nebyly, mělo se to podle Suna provést hlínou, v níž byl rozmíchán mimo jiné kamenec, sůl, soda, ale také oxid arzenitý, celkem šest složek, spolu s hlínou sedm. Tento proslulý tmel znali Číňané jako „tmel šest a jeden“, přičemž sedmička měla magický význam.

Nyní vidíte 27 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie vědy

O autorovi

Vladimír Karpenko

Prof. RNDr. Vladimír Karpenko, CSc., (*1942) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Na této fakultě se zabývá biofyzikální chemií a dějinami chemie. Je autorem knih Alchymie – dcera omylu (1988), Tajemství magických čtverců (1997), Alchymie. Nauka mezi snem a skutečností (2007), Alchymie. Svět pohádek a legend (2008), „Biofysikální chemie“ (spolu s M. Kodíčkem, 3. vydání 2013). Autorsky i redakčně se podílel na obsáhlé monografii Ivo Purš, Vladimír Karpenko (ed.): Alchymie a Rudolf II. (Hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století), která by měla v brzké době vyjít také v anglické mutaci.
Karpenko Vladimír

Doporučujeme

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Ondřej Vrtiška  |  12. 10. 2018
Co nám studium zaniklých civilizací může říct o té naší? I tomu se bude věnovat přednáška Učené společnosti ČR, kterou v úterý 16. října přednese...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné