Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Vytrvalci

Dlouhé pokusy v minulosti vědy
 |  7. 3. 2013
 |  Vesmír 92, 166, 2013/3

Naše doba spěchá a s ní i věda. S nadsázkou lze občas říci, že křivka na monitoru ještě nedojde do konce, a v elektronické podobě už se rodí publikace. Článek „Nejdéle trvající vědecký experiment“ (Vesmír 91, 502, 2012/9), jenž probíhá nepřetržitě již od roku 1927 (čeká se na ukápnutí asfaltové kapky) a který získal před pár lety cenu Ig Nobel, připomněl, že byly a jsou experimenty vskutku dlouhodobé. Na rozdíl od „asfaltového pokusu“ kladly povětšinou na experimentátora jisté nároky a čekaly se od nich zásadní výstupy.

Ve znamení čekání, ovšem s podstatně složitější aparaturou, byl například recentnější experiment, jehož cílem bylo zachytit vysoce energetická neutrina přilétající z kosmu. Detektor byl pod zemí a prostě se muselo čekat, zda něco zaznamená. Ostatně zájem o neutrina je širší – pozornost se věnuje též těm ze Slunce, a kosmické záření vůbec je oblastí přitažlivou. Z těchto zmínek si snadno domyslíme, že jak jde o výzkum kosmu, je to činnost dlouhodobá. Vždyť i sonda do sousedství, k Marsu, putuje pár let. Zatím vrcholným pokusem, jehož délka taková ani nebyla zamýšlena, bylo vypuštění sond Voyager 1 a 2 roku 1977. Ty opustily sluneční soustavu a dále poskytují cenné údaje: loni to bylo ze vzdálenosti přes 18 miliard kilometrů. O dlouhodobé pokusy tedy není nouze. Patrně vrcholem je problematika protonu, částice, o níž se původně soudilo, že je věčná. Podle některých dnešních názorů je její poločas rozpadu asi 1035 let, což ji prakticky věčnou činí. Ve srovnání s tím je kapání asfaltu dramatický rychlý proces, který však sotva přinese tak zásadní objev, jakým by bylo prokázání rozpadu protonu. Na jeho sledování zatím není vhodné zařízení a zůstává u hypotézy.

Shrneme-li tyto útržkovité zmínky vidíme, že dlouhodobé pokusy nejsou vzácné. Někdy jsou spojeny s čekáním, třeba na neutrino, jindy s nepřetržitým proudem informace. Zde se však chci věnovat minulosti, neboť i naši předchůdci prováděli občas dlouhé pokusy. V těchto případech šlo občas také o dlouhé čekání, ale technické vybavení oněch dob si žádalo přinejmenším pomocnou aktivitu – jak se přesvědčíme, muselo se často topit v peci.

Dálný a Střední východ

V těchto oblastech byli vzorem vytrvalosti alchymisté. Například ve starověké Číně se tito muži zaměřovali na přípravu elixíru nesmrtelnosti. Vycházejíce z dobových přírodovědných představ soudili, že klíčem k úspěchu je opakované, cyklické provádění rozhodujícího procesu. Neboť jak uvádí spis Tan lun ťüe č’ sin ťing (Duchovní zrcadlo odrážející podstatné z ústní instrukce o pojednáních o elixíru) asi z 10. století n. l.: „…přirozený cyklicky transformovaný elixír vzniká, když proudící rtuť otěhotní. Kdežkoli je rumělka, tam je také olovo a stříbro. Za čtyři tisíce tři sta a dvacet let je elixír dokončen.“ Pomineme-li dnes nesrozumitelný požehnaný stav rtuti, trval proces příliš dlouho. Bylo třeba ho zrychlit.

Snaha tu byla. Vezměme třeba dílo Tchaj-čching tan-ťing jao-ťüe (Objasnění Knihy elixírů Nejvyšší čistoty), o němž se traduje, že ho sepsal Sun S’-miao, přezdívaný Veliký Sun (? 581 – ? 682). Podle jednoho z návodů se měl mimo jiné smíchat malachit (bazický uhličitan měďnatý, CuCO3·Cu(OH)2), mirabilit (síran sodný, Na2SO4·10H2O), magnetit (oxid železnato- železitý, Fe3O4), ale také rtuť a realgar (tetrasulfid tetraarzénu, As4S4). Aparaturu bylo nutno utěsnit. A protože zábrusy ještě nebyly, mělo se to podle Suna provést hlínou, v níž byl rozmíchán mimo jiné kamenec, sůl, soda, ale také oxid arzenitý, celkem šest složek, spolu s hlínou sedm. Tento proslulý tmel znali Číňané jako „tmel šest a jeden“, přičemž sedmička měla magický význam.

Nyní vidíte 27 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie vědy

O autorovi

Vladimír Karpenko

Prof. RNDr. Vladimír Karpenko, CSc., (*1942) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Na této fakultě se zabývá biofyzikální chemií a dějinami chemie. Je autorem knih Alchymie – dcera omylu (1988), Tajemství magických čtverců (1997), Alchymie. Nauka mezi snem a skutečností (2007), Alchymie. Svět pohádek a legend (2008), „Biofysikální chemie“ (spolu s M. Kodíčkem, 3. vydání 2013). Autorsky i redakčně se podílel na obsáhlé monografii Ivo Purš, Vladimír Karpenko (ed.): Alchymie a Rudolf II. (Hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století), která by měla v brzké době vyjít také v anglické mutaci.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné