Na délce záleží

Je svět místo plné zajímavých výzev a zážitků, nebo je to místo plné nebezpečí, zkoušek a stresu? Různí lidé vám dají na tuto otázku různou odpověď. Proč někteří z nás vybuchnou při první nejapné poznámce a jiní zachovávají ve stejné situaci chladnou hlavu? Jistě, každý jsme jiná osobnost, ale co to vlastně znamená?

Slovníková definice vysvětluje osobnost jako „souhrn duševních, emočních, sociálních a fyzických znaků jedince“. Osobnost je částečně naší adaptací na prostředí a určuje naše charakteristické způsoby chování a prožívání. Psychologové obvykle rozdělují osobnost na temperament, který má silný biologický základ, a na charakter, který se dotváří v interakci s prostředím. Temperament ovlivňuje dynamiku jedince, a to především v citové oblasti, vyjadřuje, jakým způsobem jedinec provádí určitou činnost, a hlavně jak ji prožívá. Existence odlišných temperamentů poprvé popsal Hippokrates a přisoudil jim biologický charakter. Domníval se, že poměr čtyř tělesných tekutin určuje naše reakce na okolí. Jednalo se o krev (sanguis), žluč (cholé), černou žluč (melan cholé) a sliz (phlegma).

Základní rysy temperamentu byly pozorovány dokonce už v období před narozením. Tluče-li srdce plodu rychle, je to znak zvýšené pravděpodobnosti emoční citlivosti v dospělosti. Jerome Kagan, psycholog na Harvardově univerzitě, vedl tým badatelů, který zkoumal sebevědomí a ostýchavost u dětí, a zjistil, že dokáže identifikovat mimořádně ostýchavé jedince už ve čtyřech měsících věku. Rovněž úspěšně předpověděl, jak moc ostýchaví nebo sebevědomí budou tito lidé o čtrnáct let později. Výchova měla velký vliv, ale vrozená osobnost hrála stejně velkou roli. U ostýchavých adolescentů byla větší pravděpodobnost, že budou mít rychlejší metabolismus, aktivnější pravou čelní stranu předního mozku, větší náchylnost k alergiím a bledou tvář (tedy nedostatek pigmentu). Zde se svým způsobem potvrdila zkušenost chovatelů, kteří zjistili, že chceme-li vyšlechtit linii lišek, která by byla ochočenější a méně plachá, je dobré vybírat k chovu nejtmavší mláďata.

Rychlý metabolismus byl již dříve spojen s aktivním noradrenalinovým systémem v amygdale. Amygdala je párová mozková struktura obratlovců umístěná ve střední části spánkového laloku. Jestliže je u laboratorních zvířat poškozena, stávají se krotkými a neprojevují známky úzkosti ani strachu. Noradrenalin patří mezi monoaminy, působí nejen jako přenašeč nervových vzruchů (neurotransmiter), ale též jako hormon, který připravuje organismus na útok nebo útěk, mění průměr cév, tlak krve a řídí štěpení cukrů a tuků. Dalšími monoaminovými přenašeči nervových vzruchů v centrální nervové soustavě jsou adrenalin (epinefrin), noradrenalin (norepinefrin), dopamin, tryptamin a serotonin. A tak se pozornost vědců při zjišťování biologických základů osobnosti přesunula také k nim.