Aktuální číslo:

2025/4

Téma měsíce:

Prázdno

Obálka čísla

Jsou to opravdu vodíkové vazby, které stabilizují DNA?

 |  7. 3. 2013
 |  Vesmír 92, 140, 2013/3

Proč drží dvě vlákna DNA při sobě? Vodíkové vazby, jimž se tato role připisuje, jsou v tomto procesu mnohem méně významné, než bychom si byli schopni přiznat. Jak to však obvykle bývá, celá věc je komplikovanější.

Posledním impulsem k sepsání tohoto článku byla krátká zmínka o důležitosti vodíkových vazeb v nukleových kyselinách v článku Petra Svobody (Vesmír 91, 668, 2012/11). Není to poprvé, co je – nejen dle našeho soudu – úloha vodíkových vazeb v nukleových kyselinách zkreslována. Titulní otázka tedy zní: Jsou vodíkové vazby tím, co drží dvě komplementární vlákna DNA při sobě? Odpověď téměř s jistotou zní – nikoliv. Pro část vědecké společnosti je toto tvrzení stále poněkud troufalé, ale existuje pro ně hned několik argumentů. Vše ale hezky popořádku.

O vodíkových vazbách píší už Watson a Crick ve své nejslavnější práci, v níž poprvé popsali strukturu DNA.[1] Zhruba o deset let později J. D. Watson ve své knize Molekulární biologie genu [2] sice již zmiňuje vliv patrových (angl. stacking) interakcí (odstavec Vodíkové vazby a patrové interakce), ale nepřisuzuje jim žádnou významnou roli při stabilizaci DNA. Jak známo, pro nukleové kyseliny příroda vymyslela mocný rozpoznávací mechanismus – komplementaritu nukleobází. To znamená, že v DNA se adenin (A) vždy váže s thyminem (T) a guanin (G) s cytosinem (C) a interakci nukleobází zprostředkovávají právě vodíkové vazby. Jsou to ale vodíkové vazby, co drží vlákna při sobě?

Nyní vidíte 18 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Chemie

O autorovi

Michal Kolář

RNDr. Michal H. Kolář, Ph.D., (*1985) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Za podpory Nadace Alexandera von Humboldta působil ve Výzkumném centru Jülich v Německu, odkud se přesunul do Ústavu Maxe Plancka pro biofyzikální chemii v Göttingenu. Od roku 2018 se na Vysoké škole chemicko‑technologické v Praze věnuje studentům a velkým biomolekulám. Rád cestuje vlakem a nejí rajčata.
Kolář Michal

Doporučujeme

Rostliny vyprávějí o lidech

Rostliny vyprávějí o lidech

Ondřej Vrtiška  |  31. 3. 2025
V Súdánu už dva roky zuří krvavá občanská válka. Statisíce lidí zahynuly, miliony jich musely opustit domov. Etnobotanička a archeobotanička Ikram...
O prázdnech v nás

O prázdnech v nás uzamčenovideo

Jan Černý  |  31. 3. 2025
Naše tělo je plné dutin, trubic a kanálků. Malých i velkých. Některé jsou zaplněné, jiné prázdné, další jak kdy. V některých proudí tekutina, v...
Nejúspěšnější gen v evoluci

Nejúspěšnější gen v evoluci

Eduard Kejnovský  |  31. 3. 2025
Dávno před vznikem moderních forem života sváděly boj o přežití jednodušší protoorganismy, z počátku nejspíše „nahé“ replikující se molekuly...