Aktuální číslo:

2018/2

Téma měsíce:

Bionika

Jsou to opravdu vodíkové vazby, které stabilizují DNA?

 |  7. 3. 2013
 |  Vesmír 92, 140, 2013/3

Proč drží dvě vlákna DNA při sobě? Vodíkové vazby, jimž se tato role připisuje, jsou v tomto procesu mnohem méně významné, než bychom si byli schopni přiznat. Jak to však obvykle bývá, celá věc je komplikovanější.

Posledním impulsem k sepsání tohoto článku byla krátká zmínka o důležitosti vodíkových vazeb v nukleových kyselinách v článku Petra Svobody (Vesmír 91, 668, 2012/11). Není to poprvé, co je – nejen dle našeho soudu – úloha vodíkových vazeb v nukleových kyselinách zkreslována. Titulní otázka tedy zní: Jsou vodíkové vazby tím, co drží dvě komplementární vlákna DNA při sobě? Odpověď téměř s jistotou zní – nikoliv. Pro část vědecké společnosti je toto tvrzení stále poněkud troufalé, ale existuje pro ně hned několik argumentů. Vše ale hezky popořádku.

O vodíkových vazbách píší už Watson a Crick ve své nejslavnější práci, v níž poprvé popsali strukturu DNA.[1] Zhruba o deset let později J. D. Watson ve své knize Molekulární biologie genu [2] sice již zmiňuje vliv patrových (angl. stacking) interakcí (odstavec Vodíkové vazby a patrové interakce), ale nepřisuzuje jim žádnou významnou roli při stabilizaci DNA. Jak známo, pro nukleové kyseliny příroda vymyslela mocný rozpoznávací mechanismus – komplementaritu nukleobází. To znamená, že v DNA se adenin (A) vždy váže s thyminem (T) a guanin (G) s cytosinem (C) a interakci nukleobází zprostředkovávají právě vodíkové vazby. Jsou to ale vodíkové vazby, co drží vlákna při sobě?

Nyní vidíte 18 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Chemie

O autorovi

Michal Kolář

Michal H. Kolář (*1985) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze a doktorát obhájil u Pavla Hobzy na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Za podpory Nadace Alexandera von Humboldta působil ve Výzkumném centru Jülich v Německu, odkud se přesunul na Ústav Maxe Plancka pro biofyzikální chemii v Gotinkách. Pomocí počítačových simulací se zblízka dívá na molekuly a snaží se odpovídat na otázky molekulárních biologů a medicinálních chemiků.
Kolář Michal

Doporučujeme

Návrat Široka

Návrat Široka

Pavel Pipek  |  9. 2. 2018
Zpráva, která na mě právě vyskočila na Twitteru, by asi většinu Evropanů nechala chladnou, ale mé srdce buší tak, že mám chuť okamžitě vyskočit z...
Rytíř našich vod

Rytíř našich vod

Marek Janáč  |  5. 2. 2018
Na stěně ve své kanceláři má vystavené krunýře velkých raků. Za jeho pracovní židlí v akváriu rak. V knihovně knihy o racích a v laboratoři ve...
O kvantových počítačích a šifře RSA

O kvantových počítačích a šifře RSA uzamčeno

Jiří Poš  |  5. 2. 2018
značným příslibem pro výpočetní systémy budoucnosti je rozvíjející se obor kvantových počítačů. Představují naději, že eliminují některá vážná...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné