Aktuální číslo:

2018/5

Téma měsíce:

Bolest

Zemětřesení a zvířata

 |  5. 12. 2013
 |  Vesmír 92, 688, 2013/12

V roce 2004 vydal japonský geofyzik a kulturní antropolog Motoji Ikeya z Ósacké univerzity skoro třísetstránkovou monografii Earthquakes and Animals o chování zvířat a rostlin před zemětřesením.

Hlavním motivem jeho psaní je nalézt nějaký systém předběžného varování, protože – jak sám uvádí – „při zemětřesení v Kóbe v roce 1995 zahynulo 6400 lidí, ve chvíli kdy jsem žil s pocitem bezmoci jenom 40 km od epicentra. Jako každý jiný jsem poslouchal příběhy lidí zasypaných pod troskami, kteří prosili své blízké, aby utekli dřív, než plameny z požárů pohltí i je.“

Na tuto knihu jsem vzpomínal při nedávném zážitku, kdy jsem byl v údolí Berounky asi 20 hodin před nástupem povodně svědkem hromadného útěku hlemýžďů a páskovek směrem od vody. Někteří hlemýždi dělali nemožné – slizem spojili tři stébla trávy a snažili se vylézt co nejvýš. Teprve konfrontací s osobním zážitkem jsem si jasně uvědomil, že předběžná reakce zvířat na pohromu není přírodovědným folklorem, ale skutečností. V případě zemětřesení může jít pro mnoho lidí v chudých krajích o jediné varování, které dostanou.

Zatímco silnou stránkou Ikeyovy knihy je soubor přírodovědných pozorování a jejich mytický odraz ve východních kulturách, tak tou nejkontroverznější záležitostí je vysvětlení fenoménu, který Ikeya přičítá elektromagnetickým vlnám, jež vznikají při stlačování a uvolňování hornin, zejména takových, jako jsou žuly, tedy bohaté na křemen a podléhající piezoelektrickému působení. V tomto přehledu se nepokouším o vysvětlení, proč zvířata reagují na zemětřesení hodiny a někdy i dny předem, ale co dělají, aby cestovatel ve středním Japonsku nebo český chalupář v záplavovém území uměl sám od sebe odhadnout, že se něco děje.

Nyní vidíte 23 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Etologie

O autorovi

Václav Cílek

RNDr. Václav Cílek (*1955) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Praze se zabývá zejména geologií kenozoika. Je autorem četných úspěšných knih, např. Krajiny vnitřní a vnější (2002), Makom. Kniha míst (2004), Borgesův svět (2007), Nejistý plamen. Průvodce ropným světem (s Martinem Kašíkem, 2007), Dýchat s ptáky (2008), Podzemní Praha. Jeskyně, doly, štoly, krypty a podzemní pískovny velké Prahy (s fotografy Milanem Korbou a Martinem Majerem, 2008), Orfeus. Kniha podzemních řek (2009). V roce 2009 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.
Cílek Václav

Doporučujeme

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Pavel Pipek  |  12. 5. 2018
Sotva se Novozélanďané pochlubili úspěšnou eradikací myší z Ostrova protinožců (viz Vesmír 97, 264, 2018/5), přišli ochranáři z Jižní Georgie...
Ochota zabíjet

Ochota zabíjet

Marek Janáč  |  2. 5. 2018
My lidé se nevraždíme jen tak. Máme své preference při tom, koho zabít a koho ušetřit. Když už překročíme psaná i nepsaná většinová pravidla...
Antropologie bolesti

Antropologie bolesti

Martin Soukup  |  2. 5. 2018
Bolest má krom jiných hledisek i svůj antropologický rozměr. Z mezikulturního srovnání v historii i v současnosti je evidentní, že bolest je v...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné