Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Betonová estetika

 |  5. 12. 2013
 |  Vesmír 92, 714, 2013/12

Dne 24. března 1944 proběhl v Římě útok italských partyzánů na SS kolonu, při níž padlo 33 Němců. Jako odvetnou akci nařídil Hitler osobně, že za každého mrtvého Němce musí zemřít deset Italů, a to během šibeničně krátkého časového limitu 24 hodin.

Oběti této vendety byly vybrány z vězňů a osob zadržovaných v římských věznicích, aniž by měly cokoliv společného s útokem provedeným na nacisty. Celkem 335 obětí bylo odvezeno do poměrně odlehlého lomu za městem u jeskynního komplexu Fosse Ardeatine, kde byly zastřeleny a část skalního útvaru byla následně odstřelena, aby se celý masový hrob zamaskoval. Nicméně bezprostředně po ústupu Němců z Říma o pouhých několik týdnů později bylo dějiště likvidace obětí 4. června 1944 objeveno. Jejich těla byla uložena do rakví a pietně umístěna zpět do jeskyní.

Ale už v září 1944, tedy v době, kdy část Itálie ještě stále setrvávala pod kontrolou fašistů, byla vyhlášena architektonická soutěž na důstojně koncipovaný památník popravených Italů. Porota vybrala návrhy dvou skupin architektů (v nichž byli N. Aprile, C. Calcaprina, A. Cardarelli, M. Fiorentino a G. Perugino), kteří společně vytvořili projekt určený k realizaci. Jeho slavnostní odhalení se uskutečnilo v den pátého výročí masakru.

Na první pohled je zjevné, že výsledná podoba pomníku se programově odlišila od typologie monumentů fašistické Itálie.

V těsném sousedství jeskyní Fosse Ardeatine byl umístěn masivní geometrický útvar hranolového tělesa. Mohutná betonová deska o délce téměř 50 metrů a tloušťce 3 metrů spočívá na pouhých šesti subtilních podporách, a proto efektně vyvolává iluzi, že s nečekanou lehkostí levituje těsně nad zemí. Pod tímto těžkým příkrovem se nachází prostor, který je zčásti zapuštěn pod úroveň okolního terénu. Na jeho snížené podlaze je do symetrických řad umístěno 335 rakví všech obětí. Celý ztemnělý prostor o snížené výšce je osvětlen úzkou škvírou po obvodu mauzolea, a díky tomu evokuje abstrahovaný tvar masivní rakve s mírně nadzvednutým víkem.

Nejenže se autoři pomníku dokázali přesvědčivými prostředky vypořádat s nelehkou stavební úlohou obtíženou pochopitelným patosem, ale radikální architektonické gesto jim napomohlo vyjádřit ještě další sdělení. Betonové těleso není monolit, ačkoliv přesně takové iluzorní zdání vyvolává. Jde o dutou schránku vyztuženou pomocí příhradových nosníků. Zdrsnělá povrchová úprava betonu dále evokuje dojem, že jde o jednolitý útvar jakoby vytesaný z kamene. Ale právě pomocí betonu překonali architekti omezené možnosti, které by jim dokázaly poskytnout přírodní materiály.

Ovšem volba betonu, navíc v době jeho nedostatku během poválečné obnovy země, znamená záměrný odklon od použití přírodních kamenů, zejména travertinu oblíbeného ve fašistické architektuře. Nejen použitý materiál ale vystihuje cílený rozchod se stavební kulturou prosazovanou za Mussoliniho režimu. Samotný lapidární tvar pomníku je zbaven tradičních citací předloh antického impéria ve prospěch jednoznačného návratu k meziválečnému modernismu.

Rozchod s klasicizujícími tendencemi v architektuře, do kterých byly odívány veřejné stavby mnoha totalitních režimů od Německa po Sovětský svaz, ukazuje nový trend poválečné Evropy. Právě konstrukční a estetické možnosti betonu nastolily zcela novou vizualitu pomníků, která se záhy rozbujela po celém kontinentu.

Obrázky

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Architektura
RUBRIKA: Architektura

O autorovi

Vendula Hnídková

Mgr. Vendula Hnídková, Ph.D., (*1978) je historička architektury. Absolvovala dějiny umění na Filozofické fakultě MU v Brně a doktorské studium na VŠUP v Praze. Působí v Ústavu dějin umění AV ČR, v. v. i., a je autorkou knih Pavel Janák – Obrys doby a Národní styl. Kultura a politika.

Doporučujeme

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Ondřej Vrtiška  |  16. 7. 2018
Manželé Hana a Dalimil Dvořákovi se seznámili v laboratoři. A nebylo to naposledy, co zaujetí pro organickou chemii ovlivnilo jejich životy i mimo...
Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

John Smellie  |  16. 7. 2018
Antarktida je rozlehlá pustina pokrytá největším ledovým příkrovem světa, který obsahuje asi 90 % globálních zásob sladké vody. Funguje jako obří...
Ztracený potápník

Ztracený potápník uzamčeno

Josef Lhotský  |  16. 7. 2018
„Konference jsou od toho, abys tam navazoval styky a chlastal,“ řekl mi kdysi… — Povídka proplétající osudy tří velkých postav biologie.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné