Dřívější dělení nik u sirén

Dnešní druhy sirén (dugong, kapustňáci) žijí v odlišných regionech, takže se ve volné přírodě nepotkávají. Z fosilního záznamu však známe z různých lokalit celá sirénní společenstva. Souběžný výskyt několika druhů byl umožněn díky posunu některých znaků, třeba velikosti těla (obrana vůči predátorům, ale i větší kapacita trávicího traktu), zahnutí horní čelisti (kterou lze potravu spásat u hladiny nebo rýt ve dně) nebo velikosti klů (velké kly se hodí k vyrývání rhizomů řas). Pozdně oligocenní floridské sirény se tak od sebe rozrůznily velikostí těla a klů, časně miocenní indické druhy se také lišily velikostí, ale měly i odlišná prohnutí horní čelisti a časně pliocenní mexické sirény měly různou velikost těla a navíc i tvar klů. Sirény jistě komplexně ovlivňovaly společenstva řas, existenci těchto bohatých společenstev bohužel přetrhaly změny v postavení kontinentů a souvisejících oceánských proudů.

PloS ONE, 7(2), e31294