Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Vyvanutí aneb Meditace v pavilonu motýlů

 |  10. 1. 2013
 |  Vesmír 92, 47, 2013/1

Ve světě není obtížné zahlédnout globální nesmysl, ale globální smysl. Veliký Gautama Buddha už před věky vyslovil tezi, že tršná, „žízeň po životě“, je zdrojem veškerého utrpení. Chtivost a dychtivost, se životem nutně spojené, také nutně vedou k frustraci a nenaplnění či naopak přesycení a ošklivosti, k trápení, které se od života nedá oddělit.

Cílem jeho následníků je vyvázat se z koloběhu životů, kde po každé smrti v úzkosti, bolesti a někdy i v hněvu následuje další vášnivá a bolestná inkarnace. Cílem je nirvána, vyvanutí, vyhasnutí všech tužeb a vší novotvorby, tělesné i duševní, blažené znicotnění. Proto cesta k řešení životních trablů nevede přes násilí a smrt jiných, ba ani skrze sebevraždu – namísto blaženého vymizení vede smrt z vnějšího zapříčinění k rozbouření hladiny světa a k „zasvinění karmy“, ze světských důsledků třeba u pozůstalých k žízni po pomstě. Jen ti, kdo byli ublahobytněni, vymizejí a vyvanou pokojně. Evropská kultura na rozdíl od Asie vždy zdůrazňovala, že bytí je lepší než nebytí, byť toto volání zesiluje až směrem k novověku: poměr k rozmnožování se lepší od buddhismu přes křesťanskou ambivalenci až k islámskému a novověkému nadšení.

Chóry řeckých tragédií ještě nezřídka opakovaly tezi, že lepší je vůbec se nezrodit, a středověcí kazatelé zdůrazňovali marnost světských věcí a přednosti panenství před manželstvím, představujícím jen nouzové východisko pro lidskou chlípnost. Ač v teorii křičí evropská tradice: „Život! Jsme pro život!“ a všude rozmisťuje na místo v reálu skoro vymizelých dětí alespoň jejich obrazy s nějakou citově vyděračskou douškou („Tak pomozte přece dětem!?“), v praxi v podstatě pracuje plnou parou ve směru vyvanutí.

Fenomén takovéto protiběžnosti slov a činů není vzácný a souvisí nějak s psychickou kompenzací: i krvaví konquistadoři se denně modlili k Panně Marii, mírné a laskavé, inkvizitoři praktikovali lásku k bližnímu jeho napínáním na skřipec atd. Bujení se už oceňuje jen na netělesné, nejlépe virtuální rovině – bujení ekonomiky a trhů, textů, obrazů, formulářů, úvěrů, na rovině tělesné se pomalu stává čímsi odporným.

Nejde jen o reprodukci – z vlastního pachu a pachu bližního bychom se bez deodorantů pozvraceli, cestu řízku z velkochovu na talíř už by byl málokdo schopen sledovat bez zhroucení. Kolem každého z nás bude brzy plocha svobody tak velká, že se s jinými v blízkosti nesneseme. Odpřáhnutím rozmnožování od sexu antikoncepcí a zajištění ve stáří sociálním státem bez předešlého rozmnožování se stává z reprodukce privátní rozmar, stojící v cestě seberealizaci a konzumu. Mají-li rodiče vůči dětem spoustu povinností a děti vůči nim žádné, je radou rozumu si do domu nenasazovat nepřítele, který je sice pár let sametově roztomilý, ale další čtvrt století nás komanduje, obtěžuje a vysává. Naštěstí jej příslušné pilulky odpuzují stejně spolehlivě jako repelent ovády.

Nyní vidíte 24 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...