Aktuální číslo:

2020/2

Téma měsíce:

Houby

Vyvanutí aneb Meditace v pavilonu motýlů

 |  10. 1. 2013
 |  Vesmír 92, 47, 2013/1

Ve světě není obtížné zahlédnout globální nesmysl, ale globální smysl. Veliký Gautama Buddha už před věky vyslovil tezi, že tršná, „žízeň po životě“, je zdrojem veškerého utrpení. Chtivost a dychtivost, se životem nutně spojené, také nutně vedou k frustraci a nenaplnění či naopak přesycení a ošklivosti, k trápení, které se od života nedá oddělit.

Cílem jeho následníků je vyvázat se z koloběhu životů, kde po každé smrti v úzkosti, bolesti a někdy i v hněvu následuje další vášnivá a bolestná inkarnace. Cílem je nirvána, vyvanutí, vyhasnutí všech tužeb a vší novotvorby, tělesné i duševní, blažené znicotnění. Proto cesta k řešení životních trablů nevede přes násilí a smrt jiných, ba ani skrze sebevraždu – namísto blaženého vymizení vede smrt z vnějšího zapříčinění k rozbouření hladiny světa a k „zasvinění karmy“, ze světských důsledků třeba u pozůstalých k žízni po pomstě. Jen ti, kdo byli ublahobytněni, vymizejí a vyvanou pokojně. Evropská kultura na rozdíl od Asie vždy zdůrazňovala, že bytí je lepší než nebytí, byť toto volání zesiluje až směrem k novověku: poměr k rozmnožování se lepší od buddhismu přes křesťanskou ambivalenci až k islámskému a novověkému nadšení.

Chóry řeckých tragédií ještě nezřídka opakovaly tezi, že lepší je vůbec se nezrodit, a středověcí kazatelé zdůrazňovali marnost světských věcí a přednosti panenství před manželstvím, představujícím jen nouzové východisko pro lidskou chlípnost. Ač v teorii křičí evropská tradice: „Život! Jsme pro život!“ a všude rozmisťuje na místo v reálu skoro vymizelých dětí alespoň jejich obrazy s nějakou citově vyděračskou douškou („Tak pomozte přece dětem!?“), v praxi v podstatě pracuje plnou parou ve směru vyvanutí.

Fenomén takovéto protiběžnosti slov a činů není vzácný a souvisí nějak s psychickou kompenzací: i krvaví konquistadoři se denně modlili k Panně Marii, mírné a laskavé, inkvizitoři praktikovali lásku k bližnímu jeho napínáním na skřipec atd. Bujení se už oceňuje jen na netělesné, nejlépe virtuální rovině – bujení ekonomiky a trhů, textů, obrazů, formulářů, úvěrů, na rovině tělesné se pomalu stává čímsi odporným.

Nejde jen o reprodukci – z vlastního pachu a pachu bližního bychom se bez deodorantů pozvraceli, cestu řízku z velkochovu na talíř už by byl málokdo schopen sledovat bez zhroucení. Kolem každého z nás bude brzy plocha svobody tak velká, že se s jinými v blízkosti nesneseme. Odpřáhnutím rozmnožování od sexu antikoncepcí a zajištění ve stáří sociálním státem bez předešlého rozmnožování se stává z reprodukce privátní rozmar, stojící v cestě seberealizaci a konzumu. Mají-li rodiče vůči dětem spoustu povinností a děti vůči nim žádné, je radou rozumu si do domu nenasazovat nepřítele, který je sice pár let sametově roztomilý, ale další čtvrt století nás komanduje, obtěžuje a vysává. Naštěstí jej příslušné pilulky odpuzují stejně spolehlivě jako repelent ovády.

Nyní vidíte 24 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

Slepice z „české líhně“ vzdorují viru

Slepice z „české líhně“ vzdorují viru audio

Jaroslav Petr  |  26. 2. 2020
Čeští vědci vytvořili linii kura domácího odolnou vůči nebezpečné virové infekci. Jejich postup přináší průlom do šlechtění drůbeže na odolnost k...
Cesty pod povrch a za horizont

Cesty pod povrch a za horizont

Ondřej Vrtiška  |  3. 2. 2020
Nebývá zvykem, aby časopis publikoval rozhovor se svým šéfredaktorem. Ivan M. Havel jím ve Vesmíru byl od roku 1990, ale koncem loňského roku tuto...
Pozoruhodné metabolity lesních hub

Pozoruhodné metabolity lesních hub

Martin Hrubý  |  3. 2. 2020
Když se za příhodného počasí projdete lesem, nemůžete přehlédnout svébytnou krásu hub různých velikostí, tvarů, barev a vůní. Kromě estetických a...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné