Dočkáme se zkumavkových nosorožců ze vzorků kůže?

Když se před dvěma lety v rámci zoufalé snahy zachránit nosorožce Cottonova (Ceratotherium cottoni) zmiňovala teoretická možnost získávat nosorožčí kmenové buňky z kožních buněk, řada lidí si v lepším případě myslela, že se bavíme o vzdálené budoucnosti, pokud si rovnou neťukala na čelo. Zkušenosti s myší však tento postup naznačovaly jako schůdný. Přesto se to v Ústavu pro ochranu živočichů při zoologické zahradě v San Diegu podařilo, a to jednak pro kriticky ohroženého nosorožce Cottonova, velmi starého samce (jednoho ze sedmi žijících zástupců svého druhu), jednak i u zvláštního pralesního paviána drila (Mandrillus leucocephalus). Změna specializovaných buněk v nespecializované je prvním krokem při případné nouzové záchraně některých organismů. Dále je ale třeba přinutit tyto kmenové buňky k tvorbě buněk specializovaných – ideálně gamet, aby jejich vzájemným spojením mohlo vzniknout embryo a životaschopné mládě. Samo umělé oplodnění (zanesení oplodněného vajíčka do dělohy samice) je pro nosorožce technologicky vyzkoušeno a zvládnuto. Uvidíme, jestli budeme mít příležitost tento postup za pár let uskutečnit – každopádně z posledních let nebyl hlášen žádný nosorožec Cottonův z přírody (Súdán) a výsledkem transportu dvou samců a dvou samic do Keni zatím není žádné mládě. Pro někoho jsou výše zmíněné metody za hranicí slušného přístupu ke zvířatům („chceme zachránit za tuto cenu?“), ale na takové hlasy lze snad odpovědět otázkou, jestli podobné snahy nemají větší smysl než pokusy klonovat mamuta. (Nature Methods 8, 805–807, 829–831, 2011/10)