Povzdech jedné čárky
| 7. 6. 2012Nedávno jsem byl zaskočen dotazem jednoho rodinného příslušníka. Končí magisterské studium a přemýšlí co dál. Bohužel ho napadlo, jako řadu jiných, že když neví kam po promoci, tak zkusí doktorské studium. A protože já doktorát právě dodělávám, začal vyzvídat. Jeho první otázka byla zcela logická a očekávatelná. Slyšel jsem ji již mnohokrát. Tázal se mě, co je vlastně mým úkolem. Já jsem však poprvé nevěděl, co mám odpovědět. Před třemi lety, kdy jsem na doktorát nastupoval, bych neváhal. Byl jsem přesvědčen, že jediným snažením vědce musí být hledání pravdy a její obhajoba proti všem a za každou cenu. Doktorand se tedy má naučit hledat pravdu. Já se na to náramně těšil. Stejně tak jsem se nemohl dočkat své pouti k nedosažitelné absolutní moudrosti. Jaký já byl idealistický hlupák!
Na položenou otázku jsem přece jen odpověděl. To je přeci slušnost. Úkolem doktoranda je obhájit dizertační práci a získat titul. Na děkanátu si udělají čárku, na ministerstvu si udělají čárku a kdoví kde ještě všude si udělají čárku. Kdepak vědec, který je schopný samostatné vědecké práce, zkoumat, předávat informace, kriticky myslet a uvažovat, ale člověk s titulem je produktem doktorského studia. Samozřejmě také ta čárka. Na tu nesmíme zapomenout, ta je důležitá, ta se promění za peníze a můžeme vyprodukovat další čárku. Vlastně chtěl jsem říct doktora věd.
A pravda? Co sní? Tu už přece hledat nemusíme. Již jsme ji našli. Nejen to. Umíme pravdu i kvantifikovat a zařadit do škatulek. My jsme dokonce schopni říci, kdo má větší pravdu. Jestli ten fousatý pan profesor nebo ten plešatý. Protentokrát vyhrál fousatý profesor. Dostal totiž 10 RIV bodů, zatímco ten plešatý jenom 8. Neměli bychom mu tu profesuru vzít? Bez profesury se ovšem obejde. Co takhle určit bodovou hranici pravdomluvnosti a spočítat mu RIV body při odchodu do důchodu. Nedosáhne- li hranice, pravdu nenašel a za to nedostane penzi.
Kdybych byl F. Kafka, napsal bych o tom román. Byl by to krásný absurdní román o stovkách stran. Já jsem však jen obyčejná čárka.
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [161,54 kB]