Amazonská houba rostoucí na polyurethanu

[…] proč píše polyuretan místo polyurethan a diizokyanát místo diisokyanát. […] Autor se domnívá, že polyurethany (PUR) nelze biologicky ani jinak odbourat, opak je však pravdou. Na rozdíl od jiných syntetických polymerů, jsou polyurethany odbouratelné přirozenou chemickou reakcí, a to právě přes urethanovou vazbu, která poměrně snadno hydrolyzuje. Toho se průmyslově využívá pro recyklaci polyurethanů, kdy se z PUR  s vysokým výtěžkem získávají výchozí dioly. Kromě toho se vyrábějí snadno odbouratelné polyurethany z poly(kaprolakton)diolu.

Sdělení, že „spalováním vzniká oxid uhelnatý a řada toxických plynů“ je univerzální věta z letáků a projevů zelených aktivistů. […] Jak lze snadno dovodit ze složení polyurethanů, při řízeném spalování za dostatečné teploty a přístupu kyslíku vznikne oxid uhličitý, voda a oxidy dusíku, těch však ne mnoho, protože PUR obsahují zhruba 0,7 hmotnostních procent dusíku.

Prověřit biologickou odbouratelnost polyurethanů si může pan Patočka sám, když vloží molitanovou houbu do hromady hnoje či kompostu. Jsem přesvědčen, že ji tam po roce nenajde. Ani proto není třeba jezdit do Amazonie.