Měňavá třetihorní vřetenuška

Na křídlech motýlů lze pozorovat jedny z nejzářivějších a nejkrásnějších barev v přírodě. Barevný vjem nejčastěji vzniká absorpcí a selektivním odrazem části světelného spektra. Takzvané strukturální barvy se ale vytvářejí při lámání světla na pravidelné struktuře s velikostí blízkou vlnové délce světla. Takové zbarvení můžeme nalézt na křídlech motýlů, pávů i na modrých duhovkách lidí. Zjistit zbarvení fosilních organismů bylo doposud možné u ptáků a terapodních dinosaurů, kdy byly rozlišeny různé odstíny černé a červené díky fosilizovaným melaninovým a feomelaninových organelám. Přestože se nejkomplexnější strukturální zbarvení vyskytuje u motýlů a můr, o jeho evoluci nebylo doposud nic známo. Evoluci strukturálního zbarvení se nedávno pokusil objasnit tým paleontoložky Marie E. McNamary z Yaleovy univerzity. Čtyřicet sedm milionů let staré fosílie vřetenušek, které pocházely z naleziště v německém Messelu, měly dobře zachované mikroskopické šupinovité struktury. Původní zbarvení bylo třeba rekonstruovat, protože barvu křídel pozměnil proces fosilizace. Provedené Fourierovy analýzy ukázaly, že křídla vřetenušek byla původně zbarvená do žlutozelena. Motýli užívají svých pestrých barev pro vnitrodruhovou i mezidruhovou komunikaci, například jako aposematický signál o své jedovatosti. Fosilní vřetenušky zbarvení pravděpodobně užívaly k splynutí s listovým podkladem a při krmení na květech mohlo sloužit jako výstražný signál. Současné vřetenušky jsou schopny syntézy kyanidu jako obrany proti predaci. Rekonstrukce původních barev tak může poskytnout i informace o chování vyhynulých organismů. (DOI: 10.1371/journal.pbio.1001200; DOI: 10.1098/rsbl.2008.0302)