Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Jak se žije české vědě?

 |  8. 3. 2012
 |  Vesmír 91, 137, 2012/3

Český rozhlas Leonardo, Akademie věd České republiky a časopis Vesmír uspořádaly 18. ledna 2012 veřejnou besedu v budově Akademie věd ČR (Národní 3, Praha 1). Hosty byli profesor Jiří Drahoš (předseda AV ČR), profesor Pavel Jungwirth (Ústav organické chemie a biochemie AV ČR) a docent Radek Špíšek (Ústav imunologie 2. LF UK a FN Motol). Moderoval Robert Tamchyna z Českého rozhlasu Leonardo. Přinášíme úryvek z této diskuse, není však doslovný ani autorizovaný. Celý záznam si můžete poslechnout na webových stránkách Českého rozhlasu Leonardo.

Robert Tamchyna: Proč se vůbec v globalizovaném světě mluví o české vědě?

Jiří Drahoš: Věda je samozřejmě globální, zejména vědy technické a přírodní. To je dnes jeden svět, ale na druhé straně ti daní lidé někde pracují. Nedá se to od sebe dost dobře oddělit. Česká věda je pro mne to, co vyprodukují vědci na pracovištích u nás. Je to něco, co vzniká tady, je to důsledek určité vědecké školy.

[…]

Robert Tamchyna: Co u nás potřebuje skromný vědec k tomu, aby byl spokojen, co potřebuje ke své práci?

Pavel Jungwirth: Pro mne byla zásadní tvůrčí svoboda. To, že mohu dělat práci, kterou chci dělat, mohu si vytvořit tým a nikdo mi v tom nebude bránit. A musím říct, že na půdě Akademie věd ČR a ve dvou ústavech, kde jsem působil, to vždycky tak bylo. Měl jsem možnost sehnat si peníze na výzkum, a to se postupně zlepšovalo… Dnes jsme na úrovni, která je srovnatelná s dobrými západními pracovišti. Co chybí? Dlouhodobá perspektiva, žijeme tu tak trochu ze dne na den. Dobře fungovat v České republice znamená si zvyknout. Není to zas až takový problém.

Lidé, kteří se vracejí z ciziny, nemají jasně stanovená pravidla hry – my ti dáme důvěru na tři až pět let a také dostatečné množství peněz, ty si tady postav skupinu a ukaž, co umíš. Lidé umí fungovat ve velké skupině věhlasného vědce, ale potřebují si vyzkoušet pracovat sami, vybudovat si vlastní skupinu. Tohle musíme lidem, kteří se z ciziny vracejí, říkat – tady máš peníze, tvůrčí svobodu a za tři až pět let se tě zeptáme, čeho jsi za tu dobu dosáhl. Nezůstat v pozici věčného postdoka, buď postoupit na další úroveň, nebo si hledat štěstí jinde.

Robert Tamchyna: Pan profesor Drahoš v jednom rozhovoru pro Hospodářské noviny řekl, že na otázky lidí, kteří se chtěli vracet ze zahraničí, odpovídal a věděl, že nejvíce jim vadí nejistota v tom smyslu, že na jednu stranu vláda označí vědu a výzkum za svou prioritu, na druhou stranu pak redukuje rozpočet akademie věd a dalších institucí. Kolegové ze zahraničí ho bombardovali dotazy, zda má vůbec cenu se vracet, když vláda nechce dávat peníze? Týká se to jenom peněz, pane profesore?

Jiří Drahoš: Určitě ne… Ale peníze hrají velmi důležitou roli. Chceme-li dosahovat kvalitních výsledků, musíme mít stejně dobré přístroje, potřebujeme finance. Když jsem nastoupil do funkce, po dvou měsících nebo po měsíci přišla rada pro výzkum s tím, že rozpočet Akademie věd ČR klesne nejprve o miliardu a půl a pak o další miliardu. To je neuvěřitelně demotivující nejenom pro lidi tady, ale i pro kolegy z venku, kteří by se rozhodovali, zda mají zůstat, nebo se vrátit. Peníze nejsou až na prvním místě, možná, ale celkové klima, víceletá perspektiva…

Radek Špíšek: Ještě by bylo důležité strukturovat, o jakých lidech se bavíme. Vědecký trénink probíhá ve třech stupních. První jsou mladí studenti po škole, studují v rámci titulu Ph.D., poté vyjíždějí na postdoktorandské studium. To už člověk o výzkumu leccos ví, ale jeho život je velmi nejistý. Jednou nastane den, kdy si řekne, buď vědu opustím, nebo si založím svoji výzkumnou skupinu. A tyto lidi z prestižních zahraničních pracovišť by se měla Česká republika snažit dostat zpátky. Nikoli však na pozice postdoků, ale jako vedoucí týmů.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost

O autorovi

Stanislav Vaněk

RNDr. Stanislav Vaněk (*1952) vystudoval biologii na PřF UK v Praze, krátce pracoval v Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem, v časopise Živa a v Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Deset let se v oddělení klinické hematologie 2. FN v Praze zabýval imunologií a zejména průtokovou cytometrií. K zájmům patří fotografie (absolvoval Institut výtvarné fotografie a Pražskou fotografickou školu) a horolezectví.
Vaněk Stanislav

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...