Hydrodynamické šupiny mosasaurů

Mosasauři byli skupinou mořských plazů, která v období svrchní křídy dominovala světovým oceánům (na pomyslném trůnu vystřídali převážně triasové ichtyosaury a jurské plesiosaury). Ačkoli mnozí z nich připomínali svým vnějším vzhledem krokodýly, nebyli jim blízce příbuzní. Šlo o šupinaté plazy, jejichž kosterní anatomie svědčí o příbuzenském vztahu k varanům. „Velcí“ mosasauři sdíleli koncem křídy neblahý osud dinosaurů. Někteří paleontologové jsou však přesvědčeni, že menší, bazální zástupci této skupiny dali vzniknout evoluční linii směřující k dnešním hadům (viz V. Gvoždík, Vesmír 87, 92, 2008/2).

O plaveckých a loveckých schopnostech mosasaurů se toho vědělo jen velmi málo. Soudilo se – s ohledem na jejich tělesnou stavbu – že vyšší rychlost byli tito ještěři schopni vyvinout jen na krátký okamžik a že svou kořist přepadali ze zálohy. Švédsko-americký tým paleontologů nyní na toto téma publikoval v časopise PLoS ONE studii, která se opírá o nový fosilní nález, pocházející ze svrchnokřídových vrstev západního Kansasu.

Nalezená fosilie patří mosasaurovi druhu Ectenosaurus clidastoides, který dorůstal délky přes pět metrů. Na fosilii se zachoval trojrozměrný otisk tělního pokryvu z oblasti krku a přední části trupu tohoto zvířete. Pokryv sestával z oválných šupin s vystouplým žebrem, probíhajícím jejich střední částí, přičemž tyto šupiny byly střechovitě překryty jedna přes druhou. Takový tvar a uspořádání snižuje odpor kladený vodou při pohybu. Mosasauři tak byli patrně zdatnějšími plavci, než se dosud soudilo. Uspořádání šupin také naznačuje, že přední část těla mosasaura nebyla příliš ohebná. Pohyb vpřed tedy zajišťoval pouze horizontálně se vlnící ocas, zatímco o manévrování se staraly dva páry končetin přeměněných v ploutve. Jde o způsob pohybu, jaký nemá mezi dnes žijícími vodními zvířaty obdoby. (PLoS ONE 6, e27343, 2011)