Dějiny klimatu And

Na světě je další metoda zkoumající paleoklima. Hodí se na alpinský ekosystém peruánských And, tedy oblast vysoce citlivou na výkyvy klimatu. Navíc dosahuje perfektního, méně než padesátiletého rozlišení pro celou druhou polovinu holocénu. Základ metody vychází z předpokladu, že při vyšších teplotách dochází k rychlejšímu rozkladu rašeliny (Distichia muscoides), čímž je i rychleji odbouráván lehčí izotop uhlíku (¹²C). Tento vztah byl empiricky potvrzen na svazích peruánských And, když byly analyzovány vzorky rašeliny z odlišných nadmořských výšek, tedy různých teplotních podmínek. A skutečně, míra odbourávání lehčího izotopu uhlíku lineárně klesá s nadmořskou výškou, resp. teplotou. V případě, že se tento poznatek českých vědců začne využívat v praxi, budou si moci odborníci zajímající se o paleoklima pouze dosadit hodnoty míry odbourávání uhlíku do nalezeného vztahu, aby zjistili přibližnou teplotu, která v době odumření rostliny panovala. Samotné odatování vzorků je potom už pouhou záležitostí rutiny a finančních prostředků. Klimatická historie And posledních několika tisíců let tak může být zase o něco jasnější. A proč by nás to vůbec mělo zajímat? Protože kdo zná svoji historii, lépe odhadne budoucnost. (Earth and Planetary Science Letters 307, 298–308, 2011).