Rasisté mezi rákosníky

Rozlišování příslušníků jednoho druhu na základě barvy kůže bereme za dané v rámci svého vlastního druhu, i když je s tím spojeno mnoho kulturně sociálních kontroverzí. Mnohé z nás ale nejspíš překvapí, že podobný mechanismus se vyvinul u rákosníků, drobných pěvců, kteří bývají často parazitováni kukačkami.

Kukačka obecná při přístupu k hnízdu rákosníka (nebo jiného pěvce) využívá své podobnosti s krahujcem obecným. Krahujec je obávaným predátorem drobných pěvců. Tvar těla kukačky, její pruhování na hrudi i barva tohoto dravce zdálky skutečně poměrně přesvědčivě imitují.

Existují dvě základní varianty ve zbarvení kukaček. Zatímco samci mají vždy šedavé peří, samice mohou být buď šedavé (podobné samcům), nebo hnědavé. Šedavé zbarvení napodobuje barvu peří krahujce. O hnědých odstínech se naopak soudí, že by mohly hostitelům připomínat poštolky či dřemlíky. Rákosníci se každopádně při prvním setkání s kukačkou jejího zbarvení (napodobujícího krahujce) obávají. Namísto napadání a vyhánění od hnízda se jí raději zdaleka vyhnou a hnízda rákosníků jsou díky tomu pro kukačku přístupnější.

Jenže semikoloniálně hnízdící rákosníci jsou učenliví ptáci schopní zohlednit dění na hnízdech svých sousedů a příběh tímto zdaleka nekončí. Pokud rákosník u svých sousedů zaznamená, že kukačku úspěšně a bez následků zahnali, při jejím příštím spatření se chová odvážněji a také se již pokouší o obranu svého hnízda. Jenže toto učení platí pouze v případě, že spatří kukačku stejné barvy. Rákosník, který pozoroval zahánění šedavě zbarvené kukačky, bude sám zahánět kukačku téže barvy, ne však kukačku hnědavou. A naopak rákosník pozorující zahánění hnědavě zbarvené kukačky bude sám zahánět opět jen kukačku zbarvenou hnědě, zatímco bude zoufale prchat před kukačkou jiného zbarvení. Mediální zkratkou řečeno, rákosníci mají rasistické předsudky.

Výhoda sociálního učení v rámci rozvolněných kolonií rákosníků je zřejmá – vyhánění kukaček je jistě evolučně úspěšnější strategie než dobrovolné opuštění hnízda v případě jejich přiblížení se na dosah. Přítomnost odlišných barev opeření kukaček představuje naopak při výše uvedeném chování rákosníků zřejmou evoluční výhodu pro samotné kukačky. Zajímavé v této souvislosti je, že polymorfismus v barvě opeření se nevyskytuje jen u kukačky obecné, ale i u dalších druhů v Česku nežijících kukaček. Všechny druhy kukaček, u nichž bylo zjištěno více variant opeření, patří mezi druhy parazitické. Zřejmě jde o nově objevený princip, který potlačuje příliš silnou schopnost sociálního učení se u hostitelských druhů kukaček. (Behav. Ecol. 22, 574–579, 2011; Science 324, 1318–1320, 2009; Science 337, 578–580, 2012)