Multilicence2025 ChemieMultilicence2025 ChemieMultilicence2025 ChemieMultilicence2025 ChemieMultilicence2025 ChemieMultilicence2025 Chemie

Aktuální číslo:

2025/4

Téma měsíce:

Prázdno

Obálka čísla

Príbeh zrodenia hadov sa zrejme blíži ku koncu

 |  1. 11. 2012
 |  Vesmír 91, 621, 2012/11

Hoci sú hady najdiverzifikovanejšou skupinou plazov, ich raná evolúcia je dodnes zastretá rúškom tajomstva. Podrobnejšie štúdie sú skôr výnimkou, v dôsledku čoho sa značne líšia názory na ich evolúciu. Nejasné ostáva napríklad prostredie, v ktorom sa hady vyvinuli, ako aj vznik unikátneho mechanizmu ich potravnej ekológie. Kriedový Coniophis precedens bol jedným z prvých objavených hadov z obdobia druhohôr, ale až teraz sa pozornosť odborníkov zamerala na jeho stavce, ktoré sa v diskusiách o evolúcii hadov dlhodobo prehliadali. Svetlo do tejto problematiky vniesla nedávna vedecká štúdia, ktorá zverejnila dosiaľ nepopísaný materiál z organizmu tohto prehistorického plaza vrátane čeľuste, sánkových kostí a ďalších stavcov. Z nasledujúcich fylogenetických analýz vyplynulo, že Coniophis nepatrí do skupiny Aniloidea, ako sa doteraz predpokladalo, ale že ide o najprimitívnejšieho hada. Práve preto sú jeho morfológia a ekológia dôležité na pochopenie evolúcie hadov. Tento primitívny had sa vyskytoval v prostredí kontinentálnych lužných lesov, ktoré je skôr terestrického ako morského pôvodu. Navyše, jeho malé rozmery a redukcia tŕňovitých výbežkov poukazujú na život pod zemou. Tieto nálezy podporujú hypotézu, že hady sa vyvinuli z jašterov žijúcich v podzemných skrýšach. Lebka tohto tvora sa vyznačuje spoločnými znakmi pre jašterice a hady. Hákovité zuby a stavba intramandibulárneho kĺbu naznačujú, že Coniophis sa živil relatívne veľkou korisťou s mäkkým telom. Horná čeľusť bola pevne spojená s lebkou, čo poukazuje na akinetické rostrum. Preto Coniophis pôsobí navonok ako chiméra – má telo hada, ale jašteričiu lebku. V nadväznosti na kľukaté telo a mäsožravosť sa vyvinul u tohto druhu vysoko špecializovaný typ kinetickej lebky, nasledovala rýchla adaptívna radiácia v období ranej kriedy. Na modeli prezentovanom v tejto štúdii vidno, že kinetická lebka bola zrejme kľúčovou inováciou, ktorá umožnila diverzifikáciu plazov až do takej miery, ako ju poznáme dnes. (doi: 10.1038/nature11227)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Peter Mikula

RNDr. Peter Mikula, Ph.D., (*1990) vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V současnosti působí v Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Zabývá se behaviorální ekologií ptáků z makroekologické a komparativní perspektivy. Od října 2022 do března 2023 působil v rámci Fulbrightova stipendia na katedře ekologie na evoluční biologie Kalifornské univerzity v Los Angeles.
Mikula Peter

Doporučujeme

Rostliny vyprávějí o lidech

Rostliny vyprávějí o lidech

Ondřej Vrtiška  |  31. 3. 2025
V Súdánu už dva roky zuří krvavá občanská válka. Statisíce lidí zahynuly, miliony jich musely opustit domov. Etnobotanička a archeobotanička Ikram...
O prázdnech v nás

O prázdnech v nás uzamčenovideo

Jan Černý  |  31. 3. 2025
Naše tělo je plné dutin, trubic a kanálků. Malých i velkých. Některé jsou zaplněné, jiné prázdné, další jak kdy. V některých proudí tekutina, v...
Nejúspěšnější gen v evoluci

Nejúspěšnější gen v evoluci

Eduard Kejnovský  |  31. 3. 2025
Dávno před vznikem moderních forem života sváděly boj o přežití jednodušší protoorganismy, z počátku nejspíše „nahé“ replikující se molekuly...