Ovzduší v jeskyních aneb Dvě strany jedné mince

Hlavním bodem zájmu ve vztahu k ochraně jeskyní je měření koncentrace oxidu uhličitého (CO₂). Důvodem monitorování je především ochrana krasových jevů, mezi něž patří návštěvníkům dobře známé krápníky, záclony, brčka a další atraktivní objekty podzemní výzdoby. Zvýšená koncentrace oxidu uhličitého totiž může tuto výzdobu poškozovat. Je to logické, oxid uhličitý je plyn, který s vodou tvoří kyselý roztok, jenž narušuje karbonátem tvořenou výzdobu. Problém může nastat při nadměrném návštěvnickém vytížení jeskyně. Koncentrace CO₂ v jeskynním mikroklimatu se totiž nezanedbatelně zvyšuje s počtem návštěvníků v jeskyni. Takový nárůst koncentrace plynu by se mohl z dlouhodobého hlediska na krásách jeskyně neblaze podepsat. Proto je třeba tyto hodnoty monitorovat.

Na druhé straně může být prostředí v jeskyni při dlouhodobém pobytu rizikové i pro zdraví člověka. V některých volně přístupných jeskyních byly totiž měřeny vyšší koncentrace radonu. Radon a produkty jeho rozpadu bývají v krasových jeskyních hlavním zdrojem ionizujícího záření. Vápenec je totiž obvykle chudý na radioaktivní izotopy a kosmické záření se do podzemí nedostane. Určité riziko může představovat radon zejména pro průvodce jeskyněmi, kteří zde tráví podstatnou část své pracovní doby. Dochází tak k delší expozici. Asi málokdo by řekl, že na práci jeskynního průvodce by se mělo z hlediska radiační ochrany hledět podobně jako např. na práci obsluhy rentgenu. Ale to vše vychází z legislativy. Ta česká říká, že u pracovníka trávícího více než sto hodin ročně v podzemí, se musí dokázat, že nebyla překročena maximální dávka. Přesto je to problematika, kterou nelze příliš generalizovat. Výskyt radonu závisí na konkrétní lokalitě a jejím geologickém podloží. Významnou roli hraje také proudění vzduchu v jeskyni a nejrůznější další faktory jeskynního mikroklimatu, zejména pak aerosolové částice. V současnosti se ve všech českých zpřístupněných jeskyních sleduje objemová aktivita radonu pomocí dozimetrů. Nedávno byla také vypracována metodika, která umožňuje lépe a přesněji ohodnotit efektivní dávku pro pracovníky v jeskyních. Metodika je totiž šitá takzvaně „na míru“ a bere zřetel na odlišné a specifické faktory v konkrétní jeskyni. Rozhodně bychom se však neměli nyní začít bát jeskyně navštěvovat, ba naopak. (Radiation Protection Dosimetry 145, 233–237, 2011)