Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Mají se chránit antilští mývalové?

 |  12. 1. 2012
 |  Vesmír 91, 7, 2012/1

Před časem byla ve Vesmíru řeč o tom, že určení geografického původu některých (savčích) druhů/ poddruhů není vždy jednoduché a že i některé nepůvodní populace si zaslouží ochranářský status, pokud představují jinde již ztracenou genetickou nebo exteriérovou variabilitu (Vesmír 89, 752, 2010/12). Mezi zajímavé a zřejmě již vyřešené případy patří i karibští mývalové, respektive mývalové obývající Antilské ostrovy Guadeloupe, Barbados a Bahamy (nebavíme se tedy o mývalovi trpasličím z ostrova Cozumel u Yukatánského poloostrova, protože byl uveden ve zmiňovaném článku). Ti byli na přelomu století popsáni dokonce jako odlišné druhy (Procyon minor, P. gloveralleni a P. maynardi), a to i přesto, že jejich popisy vznikly na základě jen několika mála jedinců. Status antilských mývalů není zajímavý jen pro systematickou zoologii, ale má i zcela praktický dopad pro ochranu přírody, protože mývalové mohou svou houževnatostí a přizpůsobivostí ohrožovat zachovalé zbytky původní antilské přírody. Morfologická srovnání z posledních let neprokázala žádnou unikátnost antilských mývalů, ale naopak nalezla výraznou podobnost s mývaly z jihovýchodu USA. Rozdíl tkvící v menší velikosti ostrovních mývalů lze vysvětlit poměrně snadno, pokud si uvědomíme, že popisy všech tří druhů stály na nedospělých jedincích. Fylogenetická srovnání prokázala úzkou příbuznost ostrovních a kontinentálních mývalů, a to z jihovýchodu a středovýchodu USA a východní Kanady, což naznačuje nedávný chtěný nebo nechtěný dovoz mývalů na ostrovy člověkem. „Rozvoz“ mývalů na ostrovy je ostatně historicky zdokumentován poměrně slušně (poprvé pro polovinu 17. století, podruhé na začátku 18. století a potřetí v letech 1932–33), naopak z těchto končin neznáme žádné fosilní či alespoň subfosilní zbytky těchto zvířat. Zdá se tedy, že vymezení antilských mývalů jako samostatných druhů byl omyl ovlivněný nezdravým štěpením variability savců, což bylo na přelomu 19. a 20. století poměrně časté. Logickým vyústěním této studie by mohlo být hubení mývalů na Antilských ostrovech, tento postup se však na Floridě paradoxně negativně odrazil na počtech želv, protože mývali více než želví vajíčka a malé želvy žrali kraby, kteří si sami rádi pochutnají na želvích vajíčkách. (Journal of Mammalogy 89, 282–291, 2008/2)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Ondřej Vrtiška  |  16. 7. 2018
Manželé Hana a Dalimil Dvořákovi se seznámili v laboratoři. A nebylo to naposledy, co zaujetí pro organickou chemii ovlivnilo jejich životy i mimo...
Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

John Smellie  |  16. 7. 2018
Antarktida je rozlehlá pustina pokrytá největším ledovým příkrovem světa, který obsahuje asi 90 % globálních zásob sladké vody. Funguje jako obří...
Ztracený potápník

Ztracený potápník uzamčeno

Josef Lhotský  |  16. 7. 2018
„Konference jsou od toho, abys tam navazoval styky a chlastal,“ řekl mi kdysi… — Povídka proplétající osudy tří velkých postav biologie.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné