Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Mají se chránit antilští mývalové?

 |  12. 1. 2012
 |  Vesmír 91, 7, 2012/1

Před časem byla ve Vesmíru řeč o tom, že určení geografického původu některých (savčích) druhů/ poddruhů není vždy jednoduché a že i některé nepůvodní populace si zaslouží ochranářský status, pokud představují jinde již ztracenou genetickou nebo exteriérovou variabilitu (Vesmír 89, 752, 2010/12). Mezi zajímavé a zřejmě již vyřešené případy patří i karibští mývalové, respektive mývalové obývající Antilské ostrovy Guadeloupe, Barbados a Bahamy (nebavíme se tedy o mývalovi trpasličím z ostrova Cozumel u Yukatánského poloostrova, protože byl uveden ve zmiňovaném článku). Ti byli na přelomu století popsáni dokonce jako odlišné druhy (Procyon minor, P. gloveralleni a P. maynardi), a to i přesto, že jejich popisy vznikly na základě jen několika mála jedinců. Status antilských mývalů není zajímavý jen pro systematickou zoologii, ale má i zcela praktický dopad pro ochranu přírody, protože mývalové mohou svou houževnatostí a přizpůsobivostí ohrožovat zachovalé zbytky původní antilské přírody. Morfologická srovnání z posledních let neprokázala žádnou unikátnost antilských mývalů, ale naopak nalezla výraznou podobnost s mývaly z jihovýchodu USA. Rozdíl tkvící v menší velikosti ostrovních mývalů lze vysvětlit poměrně snadno, pokud si uvědomíme, že popisy všech tří druhů stály na nedospělých jedincích. Fylogenetická srovnání prokázala úzkou příbuznost ostrovních a kontinentálních mývalů, a to z jihovýchodu a středovýchodu USA a východní Kanady, což naznačuje nedávný chtěný nebo nechtěný dovoz mývalů na ostrovy člověkem. „Rozvoz“ mývalů na ostrovy je ostatně historicky zdokumentován poměrně slušně (poprvé pro polovinu 17. století, podruhé na začátku 18. století a potřetí v letech 1932–33), naopak z těchto končin neznáme žádné fosilní či alespoň subfosilní zbytky těchto zvířat. Zdá se tedy, že vymezení antilských mývalů jako samostatných druhů byl omyl ovlivněný nezdravým štěpením variability savců, což bylo na přelomu 19. a 20. století poměrně časté. Logickým vyústěním této studie by mohlo být hubení mývalů na Antilských ostrovech, tento postup se však na Floridě paradoxně negativně odrazil na počtech želv, protože mývali více než želví vajíčka a malé želvy žrali kraby, kteří si sami rádi pochutnají na želvích vajíčkách. (Journal of Mammalogy 89, 282–291, 2008/2)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné