mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/2

Téma měsíce:

Faleš

Obálka čísla

Když velbloud prošel uchem jehly čili O zachráncích Židů

Vstoupit do království nebeského je i pro bohaté možné
 |  14. 7. 2011
 |  Vesmír 90, 461, 2011/7

Probíhá druha světová válka. Většinu Evropy ovládají nacisté. Byli jste svědky zatýkání i zabíjení Židů na ulici, víte, že jsou deportováni neznámo kam. A ač to patrně ještě netušíte, brzy začne „konečné řešení židovské otázky“. U vašich dveří zaklepe cizí člověk s žlutou hvězdou na kabátu a úpěnlivě vás žádá o úkryt. Když ho gestapo najde, bude to pro vás znamenat přinejlepším ztrátu veškerého majetku, spíše však smrt celé vaší rodiny. Jak se rozhodnete?

V izraelském památníku holocaustu Jad vašem je evidováno přes dvacet tisíc hrdinů (jejich skutečný počet však bude jistě vyšší), kteří do svých domovů nezištně pustili ať již přítele či zcela neznámého člověka. Jejich jednání bylo krajním příkladem lidského altruismu a stalo se tak ideálním přirozeným experimentem, pomocí něhož lze odhalit důvody, které za altruismem stojí.

Anonymita dobru nesvědčí

Většina výzkumu o lidském altruismu totiž uzavírá, že chováme-li se k nepokrevním bližním s láskou, jde většinou o skryté sobectví ve formě reciprocity. Ať již přímé – pomohu-li ti, očekávám, že mi vyjdeš vstříc v budoucnu, nebo nepřímé budováním sociálního kapitálu – malými „nesobeckými“ investicemi do druhých postupně získáváme statut dobrého člověka a tato reputace nám posléze ulehčuje dosažení vlastních cílů. Jsme proto vždy vstřícnější, je-li naše dobro vidět. To názorně dokládají výsledky experimentu (tzv. hry „na diktátora“), v němž se subjekty mají rozdělit o obdrženou částku s těmi, kteří nic nedostali. Drtivá většina lidí se vždy podělí zhruba o třetinu získaných peněz. Jakmile však nejsou identifikovatelní, ať již potenciálními příjemci či jinými lidmi v okolí, ponechají si téměř vše.1)

Skrývání Židů za války však žádnou uvedenou výhodu nesobeckého jednání nepřinášelo. Ukrývaní se nemohli obvykle jakkoliv odvděčit a zachránci museli svou pomoc tajit i před nejbližšími přáteli či sousedy. A jak se ukázalo v řadě zemí po válce, ukrývání Židů nebylo vždy považováno za dobré ani morální chování.

Bohatství fyzické i mravní

Ekonom Mitchell Hoffman z Kalifornské univerzity si tedy položil otázku, jaké obecné faktory – vedle osobnostních kvalit jednotlivých zachránců – stojí za altruismem, a přišel s tvrzením, že významnou roli hraje velikost majetku.2) V bohatších (převážně severozápadních) evropských zemích zachraňovalo Židy poměrně více lidí a i vně jednotlivých evropských států byli mezi zachránci častěji zámožnější občané.

Závěr to není až tak překvapivý. Podíváme-li se na relativní velikost příspěvků na charitu vzhledem k příjmu, nejbohatší dávají vždy nejvíce (paradoxně i nejchudší vydávají na potřebné relativně hodně, takže poměr příjmu k míře dobročinnosti má tvar „U-křivky“). Nicméně tuto argumentaci kalí fakt, že příspěvky na charitu přinášejí daňové výhody a bohatí mohou jen optimalizovat své závazky k berním úřadům.

Intuitivním zdůvodněním vyššího zastoupení bohatých mezi zachránci Židů byly jejich větší možnosti pomoci – skrývat pronásledované pro ně bylo levnější,3) takže mohli „nakoupit“ větší počet „záchran Židů“. Živit, šatit a ubytovat člověka je nákladné a chudí – i kdyby byli ochotní – si to jednoduše nemohli dovolit. Hoffman proto zachránce přepočetl podle toho, kolik měli k dispozici pokojů, zda bydleli v domě či jen bytě, atp. Závěr, že bohatší – obvykle občané pracující ve státní správě či ve svobodných povoláních – se s větší pravděpodobností stali zachránci Židů, platil i v tomto případě.

Dalším zdůvodněním mohla být i nižší míra antisemitismu u bohatých. Bohatí mají k dispozici více informačních zdrojů, mohou cestovat a jsou i obvykle chytřejší, z toho důvodu méně podléhají předsudkům a propagandě – a proto byli ochotnější zachránit bližního, „i když“ šlo o Žida. Ač je toto vysvětlení nejspíše správné, existovaly také hojné případy, při nichž Židům pomáhali lidé, kteří smýšleli antisemitsky: z důvodu smyslu pro základní morální povinnost zastat se trpícího či jako výraz opozice vůči Německu (jak se dělo zejména v Polsku). Hoffman zkoušel další korekce dat, výsledky však byly vždy podobné: vstoupit do království nebeského mohou i bohatí.

Poznámky

1) Smith V. a kol.: Preferences, property rights, and anonymity in bargaining games. Games and Economic Behavior, 1994, 7(3), s. 346–380. Hra na diktátora je idealizovanou interakcí, která v realitě nabývá mnoha intuitivních podob, od dávání spropitného či příspěvků na charitu po pomoc obětem přírodního neštěstí.

2) Hoffman M.: Does Higher Income Make You More Altruistic? Evidence from the Holocaust. The Review of Economics and Statistics, (v tisku).

3) Na druhé straně riskovali bohatí při dopadení více.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Petr Houdek

Doc. Ing. Petr Houdek, Ph.D., (*1981) je vedoucím Centra vědy a výzkumu, členem katedry managementu na Fakultě podnikohospodářské VŠE a členem Katedry marketingové komunikace a public relations Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Věnuje se terénním a laboratorním experimentům na nečestnost, podvádění a rozhodovací chyby.
Houdek Petr

Doporučujeme

Pravá faleš, nebo falešná pravda

Pravá faleš, nebo falešná pravda uzamčeno

Halina Šimková, Jan Strojil  |  5. 2. 2024
Žádná společnost na světě nemá tolik prostředků či energie, aby dokázala efektivně bojovat proti všem podezřením z ohrožení. Používáme proto...
Koho balamutí tořiče

Koho balamutí tořiče uzamčeno

Jiří Sádlo  |  5. 2. 2024
Vstavačovité tořiče, rod Ophrys, jsou hodně složité a osobité. Dlouho se ví a říká, že klamou své hmyzí opylovače. Méně se připouští, že...
20 let s grafenem

20 let s grafenem uzamčeno

Jan Kunc  |  5. 2. 2024
Grafen, dvoudimenzionální alotrop uhlíku, vyvolal velkou vlnu pozornosti v roce 2004. Jak se tento význačný vědecký směr formoval, jaké byly jeho...