České e-čtení

Veřejná beseda Digitální paměť národa – Knihovny, archivy, počítače se konala v malém sále Městské knihovny v Praze.¹⁾

Rozjezd

„U nás se o elektronických knihách začalo mluvit někdy kolem roku 2000, ale jsou podstatně starší,“ rekapituloval Petr Krčmář. Začátkem sedmdesátých let minulého století vznikl projekt Gutenberg, který se dodnes věnuje digitalizaci tištěných knih. Pojem elektronická kniha existuje již 40 let. Nejdřív se ke čtení používaly různé kapesní počítače, pak se četlo i na počítačích klasických. Boom začal až v posledních dvou letech s příchodem elektronického inkoustu, což je speciální typ displeje, který nesvítí, nebliká a neunavuje oči. Další nástup můžeme očekávat s rozvojem zařízení, na nichž půjde komfortně číst a snadno se s nimi bude zacházet. Z posedlosti několika podivínů se nyní stává masovější záležitost.

Národní digitální knihovna

Bohdana Stoklasová informovala, že projekt Národní digitální knihovna připravovali od počátku devadesátých let 20. století. Tehdy začali v rámci projektu Manuscriptorium digitalizovat historické dokumenty a v projektu Kramerius především ohrožená periodika a ohrožené knížky. Šlo to však pomalu, protože chyběly prostředky. Poté, co přišla na svět Národní digitální knihovna a začala spolupráce s Googlem, by se mělo tempo digitalizace výrazně zvýšit.

Důležité je udržet krok s trvanlivostí záznamů i s vývojem jejich formátů, což zpravidla znamená přecházet včas na formáty nové. Rychle se vyvíjejí technologie digitálních úložišť i skenování, ale velmi pomalu se vyvíjí legislativa. Protože se musí zachovávat autorskoprávní ochrana děl, nebude většina digitalizovaných dokumentů přístupná veřejnosti.

„Ochrana digitálních dokumentů se přirovnává k udržování ohně,“ uvedla Bohdana Stoklasová a dodala: „Zjednodušeně řečeno, pokud papírové dokumenty nebudou moc používány, neshoří či je nevyplaví voda a uchovávají-li se za dobrých podmínek, pak tu budou dlouho. Digitální dokumenty se vytratí velmi rychle a nenávratně, chvilku zaspíte a už nejsou. Dokumenty, které mají tištěnou verzi, digitalizujeme z důvodů ochrany. Od roku 2000 jsme začali také archivovat český web. Stále více dokumentů přichází bez tištěné verze, a tím nám uniká část národního kulturního dědictví. Musíme nějakým způsobem získat i tyto dokumenty, popsat je a uchovat je. Celá problematika není jednoduchá – je to velmi pestrý svět.“

Kde vzít e-knihy? Krást, či nekrást?

Knihkupec Jan Kanzelsberger ml. zmínil, že žádný trh s elektronickými knihami v České republice k dnešnímu dni neexistuje a jeho rozvoj leží někde v budoucnu, snad v horizontu 5–10 let. Podle něj ve Spojených státech představuje elektronický knižní trh asi miliardu dolarů, klasický knižní trh asi 25 miliard dolarů. Petr Krčmář připomněl vtip: „Až bude roku 2012 konec světa, Česko přežije, poněvadž je aspoň deset let pozadu.“ Ročně u nás vychází asi 20 000 klasických knižních titulů, e-knih asi 600, a to v omezené tematické nabídce. Kanzelsberger upozornil na sociální jev, který elektronickou četbu zřejmě podpoří – čtení e-knih se začíná považovat za něco, co patří k dobrému tónu, něco, co inteligentní člověk automaticky akceptuje, a pokud ne, tak je nějak mimo.

„Kolik e-knih jste si legálně koupil, kolik jich máte nelegálně,“ ptal se Petra Krčmáře Libor Kubica z nakladatelství BEN – technická literatura. Tázaný vysvětlil, že legálně má všechny, protože český autorský zákon umožňuje udělat si kopii pro svou vlastní potřebu, nekoupil si však žádnou. Elektronické knihy už čte deset let, dají se „sehnat“, ale nejde je koupit – není komu zaplatit. Kdo chce číst elektronicky, musí sáhnout do hlubin internetu, kde existují servery, a to i v Česku, na nichž jsou tisíce knížek ve špičkové kvalitě. Jedinou chybou, kterou prý dělají nakladatelé, je, že na tom nevydělávají. Poptávka je a je i nabídka, je však ilegální, ale realita je taková.

Svérázná logika. Jistě, na webu můžu získat zdarma leccos – vždyť to mám „jen“ pro svou potřebu. Ale tak to přece není. Je sice pravda, že programy, filmy i muziku si mohu zpravidla legálně koupit, zatímco e-knihy nikoliv. Bojím se však, že až si bude moci český e-čtenář levně koupit e-knihy, stejně si řekne: „Proč bych to dělal? Vždyť jsem český šikula!“ Tak jako zaspala legislativa při privatizaci počátkem devadesátých let, zákonodárci stále těžce klopýtají, či se raději odvracejí od překotného e-vývoje. Snaha naroubovat stávající český autorský zákon na globální internetové prostředí je pošetilá, stejně jako představa, že někdo dokáže sledovat cesty svého díla ve virtuálním elektronickém prostředí. Asi by se z této skutečnosti mělo vycházet již v základní definici díla a autorských smlouvách. Ale jak?

V něčem musím diskutujícím oponovat – český e-knižní trh je sice malý, ale není nulový, a dále se rozvíjí.²⁾ Na této stránce není místo pro vysvětlení základních pojmů e-čtení, najdete je však například na stránkách nakladatelství Portál (obchod.portal.cz/menu/e-knihy/).

Všichni hosté se shodli, že budou vedle sebe existovat e-knihy i papírové knihy. Vesmír se tímto směrem také vydává a připravuje formát pro čtečky e-knih. Vzhledem ke složité grafice ilustrovaného časopisu to však není úplně jednoduchá záležitost. Uvítáme vaše názory.