Pakalova hrobka je astronomicky orientovaná

Vládce Pakal (K’inich Janaab Pakal čili Velký sluneční štít) panoval v mayském městském státě Palenque od dvanácti let až do své smrti. Zemřel údajně v osmdesáti letech r. 683/787.¹⁾ Jeho hrob je uvnitř pyramidy s Chrámem nápisů na centrálním náměstí v Palenque (obr. 1). Uvnitř stavby, lehce pod úrovní terénu, je krypta se sarkofágem přístupná dlouhým schodištěm shora z Chrámu. Na těžkém víku sarkofágu je mimo jiné vyobrazen mladistvě vyhlížející mayský vladař oděný v hávu boha kukuřice, vynořující se po své smrti z podsvětí, z jícnu Zemské nestvůry ke svému znovuzrození.²⁾ Víko sarkofágu neprojde dveřmi pohřební komory, takže celá krypta byla nejspíše postavena dříve než pyramida, jež ji obklopuje.

Jelikož Mayové byli posedlí matematikou a astronomií (nejen pro kalendářní a praktické účely, ale hlavně pro použití, které bychom dnes nazvali astrologické), nemůže nás udivit, že orientace krypty je specifická a cosi symbolizuje. Prostorová orientace hrobky vůči světovým stranám je jiná než orientace celé pyramidy s Chrámem nápisů a než dalších staveb v Palenque. Podle obrázku ze starší knihy M. Stingla by mohlo jít o astronomickou, a to sluneční orientaci vztaženou ke směru východu či západu Slunce o letním či zimním slunovratu.³⁾ Provedli jsme potřebná měření a tuto hypotézu potvrdili.

Jako kandidát na vysvětlení orientace Pakalovy pohřební komory se nabízí Slunce, což bylo pro Pakala („Sluneční štít“) patrně nejvyšší božstvo. V Palenque, které leží na 17,5 stupni severní šířky, vychází Slunce o letním slunovratu 65 stupňů na východ od astronomického severu a zapadá s azimutem 294,5 stupně. O rovnodennostech vychází samozřejmě na východě a zapadá na západě. O zimním slunovratu vychází 114,5 stupně na východ od severu. (Tato situace se v čase nemění. Kdyby se jednalo o planety či hvězdy, působila by precese.) Pokud je hrobka orientována podle východů či západů Slunce o slunovratech, pak očekáváme odklon její dlouhé osy od severu na východ o 24,5 stupně (tedy 114,5 – 90 nebo 294,5 + 90 – 360). K této hodnotě bychom měli dospět na základě měření uvnitř hrobky.

K určení astronomického azimutu s nižší přesností (1–2 stupně) by stačilo změřit souřadnice koncových bodů základny a z nich vypočíst směr základny standardním geodetickým výpočtem. Souřadnice lze změřit příručním přístrojem pro GPS dnes již s přesností několika metrů (a to během několika minut). Při délce základny několik set metrů stačí k určení orientace základny uvedená přesnost.

Uvnitř hrobky samozřejmě příjem z družic nefunguje, takže GPS nahradíme přesným kompasem. Naměřené azimuty se však vztahují k magnetickému severnímu pólu a ne k pólu rotačnímu, astronomickému, jako je tomu u měření z GPS. Oba póly se značně liší a směr magnetického se během desetiletí a století značně mění. Korekci z magnetického na astronomický azimut lze získat ihned (i když jen přibližně) na stránkách National Geophysical Data Center.⁴⁾ Lepší je ale měřit na místě. Vybranou základnu (vně hrobky) změříme jak pomocí GPS, tak kompasem a korekci z magnetického azimutu na astronomický získáme z rozdílu určených azimutů.⁵⁾

Magnetický azimut delší stěny hrobky vyšel z našich měření 21 ± 1 stupeň (na východ od severu) a tomu odpovídající astronomický azimut je 24 ± 2 stupňe. Shoda s očekávanou hodnotou 24,5 stupně je perfektní.

Závěr

Pakal, vyznavač kultu boha Slunce, si mohl přát hrobku patřičně orientovanou k význačnému směru, které Slunce na obloze zaujímá v určitou dobu. Zůstal by tak spjatý se svým bohem i po smrti. Směry východu či západu Slunce o rovnodennostech či slunovratech nebo ve dnech zenitových průchodů Slunce se nabízejí jako hlavní kandidáti. Naše měření prokázala, že dlouhá osa hrobky směřuje 24–25 stupňů na východ od astronomického severu. Je kolmá ke směru západu Slunce v letním slunovratu a ke směru východu Slunce o zimním slunovratu. Přesnost výsledku našich měření není horší než ±2 stupně. Předkládáme toto zjištění dalším odborníkům k interpretaci.