DNA v Poslanecké sněmovně

Budova Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se stala dne 11. 10. 2011 místem konání konference „Legislativa testování DNA“. Velká část organizace této akce, jež proběhla pod záštitou poslankyně MUDr. Jitky Chalánkové, ležela na bedrech britského velvyslanectví v Praze. Cílem konference byla prezentace poznatků a nejlepší praxe Spojeného království a diskuse o přípravě DNA legislativy v České republice. Tato akce byla výjimečná tím, že se jí za britskou stranu zúčastnilo 7 odborníků z oblastí klinické a forenzní genetiky, DNA legislativy a vládního sektoru, a díky tomu mělo 110 účastníků konference možnost přímého porovnání britského „geneticko-legislativního“ know-how se situací v ČR. Blok českých přednášek zahájil RNDr. Igor Němec z Úřadu na ochranu osobních údajů a jeho příspěvek popisující střet dvou nevinných osob s policejní mašinerií vyvolal zcela zaslouženě bouřlivou kuloární diskusi. V prezentaci Ing. Pavla Koláře z Kriminalistického ústavu v Praze jsme se dozvěděli, že počet záznamů v české policejní DNA databázi se na konci září 2011 přiblížil magické hranici 100 000. Prof. Radim Brdička vystoupil za Českou lékařskou společnost a informoval o právě schváleném zákonu o specifických zdravotních službách. Za Československou společnost pro forenzní genetiku na úplném závěru vystoupil doc. Jiří Drábek a přednesl příspěvek o stanoviscích tohoto spolku k DNA legislativě. PDF verze přednášek, včetně té mojí o rizicích při identifikační analýze DNA, jsou ke stažení na www.e-dna. cz. Já osobně jsem si kromě přednášek velmi užíval i přestávkové diskuse k probíraným tématům, při kterých jsem například musel „vysvětlovat“ svoje výroky o nedůsledně prováděných auditech v policejních DNA laboratořích či nevědeckých postupech některých znalců a expertů. Musím přiznat, že jsem se při přípravě své přednášky docela těšil na reakci „potrefených hus“ a rozhodně jsem nebyl zklamán. Bohužel se nesplnilo moje očekávání, že se konference v hojném počtu zúčastní i naši zákonodárci a díky vstřebání nejrůznějších argumentů pak budou schopni přijmout kvalitní zákon o DNA. Musím ale konstatovat, že jsem ani po usilovném přemýšlení nedokázal vymyslet účinný postup, jak v budoucnosti donutit námi zvolené zástupce lidu, aby si předkládané informace vyslechli. Stále si pohrávám s myšlenkou přikování poslance k jeho lavici. Sice by šlo tak trochu o omezování osobní svobody, ale na druhé straně by byla účinně omezena možnost úniku poslance do kantýny, chřestění řetězů by budilo klimbající jedince a na závěr by bylo možné otestovat penzum informací, jež se podařilo zákonodárcům vtěsnat do mozkových závitů.

Informace, jež zazněly na konferenci, si však zaslouží rozebrat ve větší hloubce. Často zmiňovaným tématem byly DNA databáze, a proto se jim budu věnovat přednostně. Počet DNA profilů v české policejní DNA databázi brzy překročí 100 000 záznamů a data zahrnují více než 80 000 DNA profilů osob (~0,1 % populace), 15 000 profilů neidentifikovaných stop z místa činu a zbytek tvoří eliminační vzorky, DNA profily neznámých mrtvol a podobně. Pokud někomu tato čísla připadají obrovská, tak ve světovém měřítku je česká databáze popelkou. Podle kvalifikovaných odhadů je v současné době v DNA databázích po celém světě uloženo více než 30 milionů záznamů, přičemž tento počet se má do roku 2015 zvýšit na 100 milionů. DNA databáze USA obsahovala k červenci 2011 celkem 9 965 486 DNA profilů pachatelů trestné činnosti (~ 3 % populace) a 384 604 neidentifikovaných forenzních vzorků zajištěných na místech činů; britská databáze DNA obsahovala ke konci června 2011 celkem 6 696 156 DNA profilů pachatelů (~ 10 % populace), 43 888 DNA profilů od dobrovolníků a 406 356 DNA profilů z místa činu; DNA databáze v Číně k červnu 2011 obsahovala 7 863 000 DNA profilů od pachatelů (~ 0,2 % populace), 485 000 DNA profilů ze stop a 362 000 DNA profilů od podezřelých osob. Nová verze celosvětově používaného databázového softwaru CODIS (COmbined DNA Index System) navíc zahrnuje podporu výměny DNA profilů mezi členskými státy EU dle Prümské dohody. Každý členský stát má vlastní Národní kontaktní centrum, a pokud je v rámci propojených evropských DNA databází nalezena shoda například mezi DNA profilem z ČR a Británie, jsou na centrum směřovány požadavky na další informace o případu spojeném s tímto záznamem v databázi. Na základě dohod ohledně boje proti terorismu mají do DNA databáze navíc přístup i Spojené státy americké. Shoda nalezená mezi záznamy v databázi v žádném případě neznamená jednoznačný důkaz o vině či nevině. Při použití menšího počtu porovnávaných znaků z důvodu částečné nekompatibility struktury dat či v důsledku porovnávání s částečnými či smíšenými DNA profily velmi často dochází k takzvané NÁHODNÉ SHODĚ. Shoda je sice nalezena, ale počítačem určená osoba není pravým donorem neznámého biologického materiálu a ke shodě došlo pouze z důvodu náhodné podobnosti DNA profilů. Správci DNA databází by si měli být vědomi možnosti náhodných shod a měli by být schopni spočítat jejich potenciální četnost pro produkované hlášení o nalezené shodě. Hlášení shody DNA profilu se záznamy v databázi by mělo být doprovázeno i varováním s výčtem faktorů, které zvyšují možnost nalezení náhodné shody. Zajímavá je ale i matematika počítačové komparace dat v DNA databázích. Pokud chceme porovnat všechny záznamy mezi sebou, tak při 100 000 záznamů v databázi se musí provést 4 999 995 000 operací!!!

V civilizovaném zahraničí je naprosto běžné, že se do národních DNA databází vkládají pouze genetické profily pravomocně odsouzených osob, a to za taxativně vymezený okruh trestných činů. V ČR je praxe bohužel zcela odlišná. U nás zákon upravující provoz DNA databází zcela chybí a poslanci se to bohužel ani při říjnové konferenci nedozvěděli.