Vůle k formě: růst rostlin a obrazy vitální síly

 V roce 1928 publikoval profesor kreslení Karl Blossfeldt (1865–1932) v Berlíně knihu nazvanou Urformen der Kunst – Praformy umění –, ve které na velkoformátových fotografiích list za listem ukazoval zvětšené naturalistické pohledy na rostliny a jejich části: pupeny, rozvíjející se listy, spirálové úponky i usychající plody. Uhrančivě a monumentálně na nich působily řezy dužnatými stonky přesliček, jejichž přiblížená optika a dokonalá geometrická struktura objektivem fotografie připomínala dříky antických chrámů a jejich sošnou monumentalitu.

Fotografie vyvolaly v tehdejším modernistickém světě umění, filosofie i literatury senzaci, byly přijaty jako obrazy na hranici mezi fotografickou Novou věcností, vědou a surrealismem; předmluvu k nim psal velký sběratel expresionismu Karl Nierendorf, reagoval na ně pedagog Bauhausu László Moholy-Nagy, oslavné řádky na ně napsal Walter Benjamin,¹⁾ později fotografické tabule reprodukoval ve francouzském periodiku Documents Georges Bataille.²⁾ V nepřikrášlených fotografiích rostlin, které byly znázorněny pohledem vědeckého encyklopedisty, viděla avantgardní generace fotografů projev estetiky Nového vidění (Neue Sehens), psalo se o přímé fotografii, surrealitě velkého detailu a optickém nevědomí (Das Optisch-Unbewusste). Znepokojivé na Blossfeldtových obrazech bylo, že přiblížený snímek příliš věcně a s hmatatelnou naléhavostí ukazoval to, co ve skutečnosti bylo mimo přirozené zrakové vnímání. Jedině optika technického média mohla zachytit tuto dokonalou, abstraktní geometrii přirozeného světa.

Blossfeldtovy fotografie byly vystaveny ve Stuttgartu na přehlídce avantgardních experimentů z oblasti nových médií v roce 1928, nazvané Film und Foto. Byly považovány za průkopnické, a to i přesto, že byly vlastně ve své době přežilým anachronismem odkazujícím k ornamentální kultuře druhé poloviny 19. století. Generace Bauhausu v nich viděla dokonalé funkční konstrukce odvozené z přírody, ale Blossfeldt na dokonalých fotoobrazech rostlin chtěl ukázat metafyzickou vitální sílu (Geisteskraft) přírody a lineární dynamické proudy, které růst a životní rytmus doprovázejí. Pro něj tyto obrazy byly symbolem univerzálních tvarových zákonů života, obrazem kreativního aktu přírody a její „vůle k formě“.

Protože správný ornament měl užitému předmětu, architektonické fasádě vdechnout životní pulzaci a vitální dech, musel se ornamentista pokusit o symbolické lineární zobrazení ideje života. Ornament měl mrtvou materii oživit vitální energií a Blossfeldtovy obrazy měly nabídnout dekoratérům tvarovou škálu kompozičních možností, v nichž se manifestovaly tvořivé síly přírody (Schaffende Kräfte).

Karl Blossfeldt ve své práci navazoval na ornamentisty, jakými byli například jeho učitel Moritz Meurer (1839–1916) nebo francouzský pedagog na kreslířské škole Victor Ruprich-Robert (1820–1887). Aby se dobrali tvarové esence přírodního růstu, studovali rostliny v různých fázích, přičemž se hlavně soustředili na obrazy rozpuku, pučení. Pupen v sobě totiž obsahoval zárodek stonků, větví, listů nebo plodů. Pupen byl přesně ztělesněním růstového stadia, kdy se v tomto organismu „projevovala vůle k síle, vůle k růstu“, tam se skrývala plná „exprese tvaru“. Ornamentisté tak reagovali na dobový, mystikou posílený, scientismus přelomu století, v němž rezonovaly přírodovědné teorie vitalistů – J. W. Goetha či Hanse Driescheho. Ornament totiž měl vyjevovat formující princip života (Bildungstrieb), který prostupuje všemi fázemi růstu. Ne náhodou proto na dekorativních dezénech vidíme v jakési sloučené formě obrazy pupenů, stonků, plodů, které nadto rytmickým řazením skandují pulzaci života.³⁾

Post scriptum pro bystrého pozorovatele: Doba elektrifikace evropských velkoměst většinou probíhala kolem přelomu století. Úkolem dekoratérů bylo navrhnout pro tyto moderní světlonoše vhodné kandelábry. Většina původních kandelábrů má podobu stonků a elektrické lampy se k nám na spirálovém úponku sklánějí v podobě rozvitých poupat. Coby noční chodci i dnes narážíme na echo přírodovědného vitalismu v uměleckém průmyslu.