Dostupnost energie je předpokladem ekonomického růstu

Energetické problémy současného světa by se daly rozdělit do čtyř oblastí:

• přístup k energii,
• dostupnost energie,
• přijatelnost z hlediska vlivu na životní prostředí,
• odpovědné přístupy.

Cílem je vyváženě rozvíjet všechny čtyři oblasti.

Tato témata jsou obsažena také v jednom z projektů WEC, nazvaném Energy Policy Accessment. Projekt inicioval současný prezident WEC Pierre Gadonneix a jeho smyslem je analyzovat příklady Energetických politik z různých regionů a z různých situací (energetických, politických, ekonomických) a na základě jejich vyhodnocení doporučit ty nejlepší praktiky. Jde tedy o širokou paletu příkladů a problematik – od prvotní elektrizace přes hledání optimálního energetického mixu a nástrojů na omezování emisí až po řešení soběstačnosti a řízení energetické závislosti.

„Středobodem je index energetické udržitelnosti. Jde o agregovaný index, který udává pozici dané země vůči zemím ostatním, přičemž se vychází z energetické a ekonomické situace. V podstatě jde o ukazatel měřící energetickou výkonnost země. Porovnávané země jsou rozděleny na energetické clustery – aby se srovnávaly porovnatelné země, a to z různých hledisek – geografických, ekonomických, sleduje se, zda je země importér či exportér energie. Je jasné, že nelze srovnávat například Německo a státy v Africe, nebo Německo a arabské země (obě země s vysokým HDP),“ vysvětluje situaci Miroslav Vrba, předseda Energetického komitétu WEC v ČR. Každoročně se provádějí analýzy a sleduje se, zda nastal oproti předchozímu období posun a zda jde o posun žádoucím směrem, či naopak. Jinými slovy, analyzuje se, do jaké míry jsou energetické politiky efektivní, zda vedou k cíli, či zda selhávají.

Přístup k energii a její dostupnost a zavedení elektřiny do míst, kde dosud nebyla

Jak se uvádí ve sborníku k 21. kongresu, spotřeba energie ve světě stále roste, ale ještě asi 1,5 miliardy obyvatel nemá přístup k elektřině. Velká část populace nemá přístup k obvyklým komerčním zdrojům energie. WEC proto sleduje vývoj energetických potřeb a bude hledat řešení k jejich zajištění, a to v globálním, regionálním, národním i lokálním rozsahu. „Jako příklad možného řešení poslouží projekt „Brazílie – světlo pro všechny“, kdy se v zemi s bohatými městy a chudým venkovem (tj. se značnými disproporcemi) hledají řešení, jak poskytnout všem obyvatelům přístup k elektřině aspoň po část dne. S obdobným problémem se potýká Čína a některé ostrovy. Pro izolované vesnice se osvědčil projekt „Remote Village“, tj. lokální zavedení komerční elektřiny do určitých částí. Nejde se tedy cestou budování finančně nákladné sítě vedení, ale centralizovaného zavedení elektřiny do jednoho místa, např. do obchodu ve vesnici či osadě, přičemž k výrobě elektřiny se využijí veškeré možné lokální zdroje, včetně OZE. A co se ukázalo? Lidé zavedením komerční energie získali světlo, chlazení potravin, přísun informací zprostředkovaných televizí a kvalita jejich života se prokazatelně zlepšila,“ říká M. Vrba.

Závislost na zdrojích a energetický mix pro dlouhodobou stabilitu

Světová ekonomická krize sice způsobila částečné zpomalení spotřeby energie, ta však v dalších letech znovu poroste a demografický a ekonomický růst v rozvojových zemích bude do budoucna vyžadovat využívání dalších nových zdrojů.

Podle názoru WEC budou základ i pro budoucí dodávky energie představovat i nadále fosilní paliva – uhlí, zemní plyn, ropa. Dostupné světové energetické zásoby primárních zdrojů energie zůstávají od energetické krize v sedmdesátých letech minulého století na přibližně stejné úrovni. „WEC už dlouhou dobu zpracovává přehled energetických zásob všech forem po jednotlivých zemích. Přehled se v ročních periodách aktualizuje. Dá se říci, že zásoby neobnovitelných zdrojů – samozřejmě těch, o nichž dnes víme – vydrží na stovky let. Problémem však je, že ložiska zdrojů se nacházejí stále dál a dál od míst spotřeby a náklady na získávání těchto zdrojů neustále rostou. Proto je třeba hledat další řešení,“ uvádí předseda EK ČR. Příspěvek obnovitelných zdrojů ke krytí spotřeby – podle názoru WEC – bude (přes jejich bouřlivý rozvoj v některých oblastech světa) i do roku 2030 pravděpodobně stále spíše skromný.

„Zatímco termojaderná fúze je otázkou vzdálené budoucnosti, jaderné elektrárny jsou z hlediska bezpečnosti považovány za tuzemské a dovozně nezávislé, trh s uranem je obecně dobře rozvinut, navíc zpracování jaderného paliva je také na dobré úrovni. Odklon některých zemí od jádra však bude, obávám se, definitivní. Aspoň dnes to tak vypadá, v Německu se asi už nepodaří nastartovat proces modernizace jaderných elektráren a výstavby nových. Nicméně země jako ČR, Švédsko, Finsko a Francie jadernou energetiku stále využívají a očekává se, že ji budou využívat i nadále. Nad tím vším stojí další výzva, a to energetická bezpečnost. Podle mne nejde o dosažení úplné energetické nezávislosti, ale o řízení závislosti. Jako Česká republika jsme sice 100% závislí na dovozu ropy a plynu a nikdy nedosáhneme toho, abychom byli zcela nezávislí. Ale smyslem energetické politiky by nemělo být tento dovoz redukovat, nýbrž jej diverzifikovat co do zdrojů a dopravních cest, aby výpadek jednoho zdroje nebo jedné cesty neznamenal okamžitě energetickou krizi. To znamená řídit energetickou závislost,“ podotýká M. Vrba.

Smart grids budou využitelné do 10 let

„Smart grids (chytré sítě) je dnes velmi populární téma, chlubí se jím řada firem. Já tomu říkám: Dodat více inteligence existujícímu železu. Jednotlivé prvky a technologie smart grids jsou známy už mnoho let, ale jejich design by měl vycházet vždy z energetické politiky konkrétní země, a měl by být přizpůsoben jejím podmínkám a možnostem. Není to jen o tom, že všichni budeme mít dálkově odečitatelné měření a přehled o své spotřebě,“ říká Miroslav Vrba.

Určitou nadějí do budoucna je akumulace elektřiny, zejména jde-li o elektřinu, kterou nelze v daném okamžiku využít. „Problémem je, že současné známé technologie akumulace jsou neúměrně drahé a také účinnost technologií je nízká. Nicméně se pořád vyplatí uskladnit elektřinu vyrobenou v nových OZE ,zadarmo‘ a pak ji v momentě potřeby odebírat, byť zeštíhlenou o minimálně jednu čtvrtinu, neboť účinnost nejslibnějších technologií skladování elektřiny se pohybuje maximálně okolo cca 75 %. Ovšem takto o tom uvažuje málokdo, lidé jsou spíše zamilováni do toho svého a každý hájí svoji technologii, jednotlivé prvky. Říká se, že smart grids budou komerčně využitelné do zhruba 10 let. To ovšem předpokládá změnu řady právních, ale i obchodních pravidel. Až se začnou tyto nástroje využívat, musí být vyřešeno například zúčtování odchylek. Bude nejspíš potřeba přejít na jiné účtovací periody, třeba na čtvrthodinové, které by se upřesňovaly a nebyly vnímány jako odchylka, ale jako přizpůsobení se okamžitému stavu,“ domnívá se.

Prognózy do budoucna

Zajištění energie je ústředním problémem všech zemí. Široká dostupnost energií je předpokladem ekonomického růstu a prosperity. Různé země ovšem mají v tomto směru rozdílné aktuální úkoly.

V průmyslových zemích je nutná transformace energetického systému. V Severní Americe to znamená obnovu stárnoucí infrastruktury s velkým důrazem na bezpečnost zásobování. Japonsko a Jižní Korea usilují o zlepšení bilance skleníkových plynů využitím jaderné energie, což současně snižuje jejich závislost na dovozu. Evropě dominují diskuse o ochraně životního prostředí a klimatu.

Ve všech regionech se klade mimořádný důraz na energetickou efektivnost, v Japonsku především na straně spotřeby. Všeobecný důraz se klade na udržitelnost zásobování. Současně se vedou diskuse i o její přijatelnosti a konkurenceschopnosti. Podstatný růst energetické spotřeby se v rozvinutých zemích na rozdíl od rozvojových neočekává.

Všeobecně se soudí, že transformace energetických soustav je realitou, problémy jsou však s jejím financováním. Náhrada současných, většinou dobře fungujících systémů technologiemi příznivými pro klima (jaderná energie, CCS, obnovitelné zdroje) je spojeno s enormními investicemi v porovnání s budováním nebo obnovou konvenčních energetických systémů.

Pro oblasti růstu (zejména Brazílie, Rusko, Indie, Čína) je nejdůležitějším faktorem rozsáhlé koordinované budování energetických systémů, což je náročné s ohledem na rozvoj průmyslu i růst populace. Rozvoj energetiky je motivován snahou opatřit dostatek energie. Preferují se konvenční a spolehlivé technologie. Obnovitelné zdroje jsou součástí energetického mixu, ale nedominují s ohledem na potřebu konkurenceschopnosti rozvoje.

Světová energetická rada (World Energy Council – WEC) se sídlem v Londýně, Velká Británie, je přední celosvětová energetická organizace. Společnost byla založena v roce 1923 jako globální a otevřené fórum výrobců i spotřebitelů energie a jejím posláním je podporovat udržitelné dodávky a užití energie pro prospěch všech. Je organizací nekomerční a nezávislou s akreditací v OSN. Prostřednictvím svých národních komitétů sdružuje zástupce energetiky z více jak 90 zemí světa, včetně zástupců nejvýznamnějších výrobců i spotřebitelů všech typů energie. Českou republiku zastupuje Energetický komitét (EK) ČR/WEC se sídlem v Praze, jehož současným předsedou je Ing. Miroslav Vrba, CSc.