Být slyšen, nebo být milován?

U mnoha druhů živočichů hrají důležitou roli při dorozumívání partnerů akustické signály. U ptáků je v současnosti jedním z intenzivně studovaných, avšak zdaleka ne zcela objasněných témat význam frekvence zpěvu v komunikaci. Nizozemští ornitologové se pokusili zjistit, zda a jak se mění chování sýkory koňadry v hlučném antropogenním prostředí. S průmyslovou výrobou a dopravou ve městech je spojena celá škála zvuků o nízké frekvenci. Pro ptáky je podstatná nejen hlasitost a frekvence vlastního zpěvu, ale i hlučnost a frekvence zvuků okolního prostředí. Víme, že u některých pěvců je zpěv o nízké frekvenci známkou atraktivity samce. Takový zpěv je zároveň lépe slyšitelný v lese, a tedy ho snáze zaznamenají i samice na hnízdě. A podobně jako v lese i v hlučnějším městském prostředí jsou pro samice koňader atraktivnější samci zpívající v nižší frekvenci. Takové tóny však v urbánním prostředí bohatém na zvuky o podobně nízké frekvenci snáze zanikají. Samci koňadry si tak musí vybrat mezi atraktivním zabarvením svého zpěvu a tím, zda je vůbec nějaká samice uslyší. Sameček,který se rozhodne na okolní infrazvuk odpovědět vyšší frekvencí zpěvu, se podobně jako za přirozených podmínek v lese rázem stává pro svou partnerku méně atraktivní. Ta následně neváhá a při nejbližší příležitosti dává přednost samci zpívajícímu sice méně pronikavě, avšak „přitažlivěji“. Změna frekvence zpěvu v hlučném prostředí se tedy může zdát na první pohled vhodnou adaptací, je však třeba počítat s tím, že ptačí druhy, u nichž je atraktivita samců hodnocena samicemi na základě schopnosti zpívat v nízkých frekvencích, mohou v hlučném prostředí strádat. To může být jedním z vysvětlení, proč četné druhy pěvců hnízdí v blízkosti rušných komunikací a jiných hlučných míst méně často. (doi: 10.1073/pnas.1109091108)