Globální oteplování se odkládá?

Luboš Veverka: Globální oteplování se v posledních letech dostalo do centra zájmu veřejných diskusí. Ty jsou ovšem charakteristické svou zaujatostí a prosazováním osobních pohledů…

Jan Pretel: Globální oteplování jako spojení těchto dvou slov se mi hrubě nelíbí, protože působí problém celý proces správně pochopit.

Václav Cílek: „Globální“, v překladu „světový“, a to mi připomíná něco jako „světový mír“, boj za či proti… Je to reálná záležitost, ale tak nějak ideologicky abstraktní.

Jan Pretel: Klima se od pradávna samozřejmě měnilo v různých cyklech a věda se o to ani moc nezajímala. Nejjednodušší indikátor je teplota a řada lidí si myslí, že každý rok musí tedy být tepleji. Tak tomu však není. Klima kolísá, ale trend tady je.

Jan Frouz: Emoce vyvolává především fakt, že globální oteplování je úzce spjato s cyklem uhlíku. Za hlavní příčinu se pokládá „skleníkový efekt“. Člověk může cyklus uhlíku ovlivňovat zhruba dvojím významným způsobem: produkcí skleníkových plynů a užíváním krajiny (mýcením, melioracemi ap.). Množství uhlíku v atmosféře je poměrně malé v porovnání s půdou a organismy.

Václav Cílek: Věřím, že lidé mají podstatný vliv na globální změny, ať už klimatu, nebo celkového prostředí. Nerad mluvím o tom, kdo za to může, hledání viníků vždycky končí nějakým velkým nedorozuměním.

Václav Cílek odpovídá na dotaz z publika – v jakém období se nyní nacházíme: Ledové doby přišly před 2,7 miliony let, první periodicita byla 41 tisíc let a zhruba před jedním milionem let se periodicita, snad díky vzniku ledových čepiček na pólech, změnila na delší, zhruba 100 tisíc let pro ledovou dobu a 20 tisíc let pro meziledovou. Každá ledová i meziledová doba má svůj individuální vývoj, k většímu ochlazení asi dojde za 7 tisíc let a k dalšímu, které ukončí tento dlouhý interglaciál za dalších 15 tisíc let. Zdá se, že tento interglaciál bude dlouhý, máme zhruba 12–13 tisíc let za sebou. Vzhledem k Slunci existují kratší, ale významné cykly…

Václav Cílek odpovídá na dotaz z publika – do jaké míry lze chování člověka považovat za přírodní: Pokud člověka bereme jako pokračování přírody, tak cokoliv dělá, je přírodní. To způsobuje obrovské riziko, protože člověk by se neměl chovat přírodně, ale kulturně.