Deprese po infarktu zvyšuje dlouhodobou úmrtnost

Vztah mezi depresivní poruchou a infarktem myokardu se zkoumá již dlouho a dosavadní výsledky potvrzují, že deprese je významným rizikovým faktorem jak pro další koronární příhody, tak pro přežívání nemocných. Nedávno byly publikovány výsledky sedmiletého sledování 369 pacientů zařazených do studie SADHART, která probíhala v letech 2000 až 2007. Cílem bylo nalézt okolnosti související s pozdější úmrtností po infarktu myokardu a závažností deprese na počátku sledování, s výskytem dřívějších depresivních epizod, s tím, zda deprese propukla před infarktem, nebo až po něm, s výsledky šestiměsíční antidepresivní terapie sertralinem a zlepšením nálady nezávislým na léčbě. Studie byla dvojitě slepá, placebem kontrolovaná a byli do ní zařazeni nemocní splňující kritéria velké depresivní poruchy.

Během sedmiletého sledování zemřelo 75 nemocných (20,9 %). Předchozí depresivní epizody ani propuknutí deprese po prodělaném infarktu nebyly ve vztahu k dlouhodobé úmrtnosti, nenašla se žádná souvislost mezi ní a šestiměsíční léčbou sertralinem. Coxův model proporcionálního rizika však potvrdil, že intenzita depresivní poruchy na počátku a neúspěch antidepresivní terapie, která nevedla k zlepšení deprese, byly významně a nezávisle spojeny s vyšší dlouhodobou úmrtností. Naopak výrazné zlepšení depresivních obtíží souviselo s lepší pacientovou vůlí k léčbě.

Autoři uzavírají, že intenzita deprese, která se objeví během několika týdnů po infarktu, stejně jako neúspěch antidepresivní léčby, zvyšuje více než dvojnásobně úmrtnost během dalších sedmi let. Vzhledem k tomu, že deprese snižuje spolupráci s léčebným režimem a zvyšuje úmrtnost, je třeba ji aktivně vyhledávat a útočným způsobem léčit. Takže zatímco v akutním stavu zabíjejí především mechanismy úzkostné reakce, z hlediska dlouhodobého přežití je daleko významnější přítomnost neléčené deprese. (Arch. Gen. Psychiatry 66, 1022–1029, 2009/9)