Aktuální číslo:

2021/6

Téma měsíce:

Fluor

Chvála poznání pro poznání

 |  6. 5. 2010
 |  Vesmír 89, 271, 2010/5

Když mi ještě jako malému do omrzení opakovali: „Papej ovoce, je zdravé!“, cosi se ve mně bouřilo. Snad jsem už tehdy v té výzvě pocítil jakési přehnané vyznávání účelovosti. Můj dětsky přirozený hedonismus totiž hlásal: „Papám ovoce, protože mi chutná.“ Tenhle rozdíl mi vždy vytane, když si kupuji potraviny, například onehdy pomerančovou marmeládu. Tu chci, mám ji rád, ale dřív, než ji ochutnám, mě viněta přesvědčuje, kolik přesně mi to dodá kilokalorií, kolik proteinů, karbohydrátů atd. – celá tabulka čehosi, o čem vůbec nevím, jak to chutná. „Aby se vaše tělo cítilo stále zdravě, mělo dostatečný přísun energie a pracovalo co nejlépe, je důležité správně se stravovat,“ čtu na webu1) a přemýšlím, zda si to myslí také mé tělo. Jistě, evoluce v nás vypěstovala chutě přesně tak, aby nám těla dobře pracovala, ale proč nad tím rozjímat u stolu?

Napadá mě, že s dnešními debatami o vědě je to podobné. „Bádej nad problémem, nabízí praktické využítí!“ Málokdo dnes přizná: „Bádám nad problémem, protože mě vzrušuje.“ Myslím, že to je principiální věc, už nejde jenom o přežití Akademie nebo o slepotu mechanických kafemlejnků. Jde tu o primitivně utilitární chápání vědy a její role v lidském světě, čehož je přelévání peněz a seřizování koleček v kafemlejncích jen průvodním jevem. S jistými rozpaky sleduji, jak se po politicích a úřednících i sami bojovníci o život české vědy stále víc uchylují k jazyku účelovosti, a to zprvu takticky, posléze už jen ze zvyku. Všimněte si, že mluví-li se o astrofyzice, padne zmínka o odvrácení pádu asteroidu, mluví-li se o buňce, padne zmínka o léčení rakoviny, a mluví-li se o nanočásticích, padne zmínka (celý článek v tomto čísle) o ochraně před bojovými chemickými látkami. Nic proti bohulibým aplikacím, jen upozorňuji na delikátní rozdíl mezi tím, kdy teoretické bádání umožní vyřešit něco praktického, a kdy jedině předpoklad, že se vyřeší něco praktického, umožní teoreticky bádat.

Mluvím o tom, jako by to bylo téma jen současné české. V žádném případě. Zcela náhodou jsem narazil na zcela stejné téma a stejně varovnou tóninu v 50 let staré úvaze Norberta Wienera.2) Splnil tehdy svůj slib napsat něco pro sovětský (a tudíž ortodoxně marxistický) časopis Voprosy filosofii. Přitom si snadno lze všimnout, že svou kritiku nenápadně směřoval i na sovětský systém (píše například o existenci určitých nepříznivých „hledisek ve vědě, která nikterak nejsou omezena na země sovětského systému“ a vytlačují „daleko svobodnější metodu práce“).

K Wienerově úvaze byl samozřejmě (pamětníci vědí, proč samozřejmě) připojen dvakrát tak dlouhý redakční doslov, v němž se autorovi vytýká abstraktnost, schematičnost, zastírání, nepřihlížení k objektivním skutečnostem, utopičnost, ignorování zákonitého charakteru společenského vývoje3) – a především to, že patřičně nezdůrazňuje odlišnost kapitalistického a sovětského systému, přičemž jeho kritika se vztahuje pouze na buržoazní kapitalistickou společnost (jako by nevěděl, že jeho rady byly v Sovětském svazu již dávno a lépe realizovány).

Vezměme soudruhy za slovo. My tu dnes budujeme kapitalismus, a proto by se podle nich měly Wienerovy kritické úvahy vztahovat i na nás. Zkusím vám tyto úvahy aspoň zjednodušeně přiblížit (a odkazuji též na úryvek v tomto čísle na  Vesmír 89, 332, 2010/5). Wiener vychází z kybernetického rozlišení dvou typů chování, z nichž prvé je cílené, druhé homeostatické. V prvém jde o dosažení něčeho, co ještě není aktualizováno, existuje jen v podobě relativně určité představy. Homeostáze naopak spočívá ve snaze udržet stálý stav, a to nikoliv tvrdě (což by se vlastně rovnalo smrti), nýbrž v jakési dynamické rovnováze. Tu si lze představit jako neorganizované, řekněme přímo svobodné „chvění“, umožňující udržovat stabilitu systému navzdory nečekaným změnám prostředí.

Takovým systémem může pro Wienera být živý organismus stejně jako lidská společnost. Protože cíle nejsou a nemohou být předem jasné, jde spíše o zmíněné udržení dynamické rovnováhy. „Pokud [ve společnosti] věda plní homeostatickou funkci, potud nemůže připustit ani příjem informace, který by byl omezený.“ To také znamená, že „vnitřní život vědy [se nesmí] ocitnout v příliš silné závislosti na okamžité politice nebo na oficiálním způsobu myšlení.“ S tím pak souvisí i Wienerova kritika pokusů hodnotit vědu, při nichž se „přehlíží ukojení obecné touhy po poznání a zájmu.“ Věda je totiž „něžná rostlinka a nebude nakloněna zahradníkovi, který si navykl vytahovat ji i s kořeny, aby se podíval, zda správně roste“.

Nic proti bohulibým aplikacím, to opakuji, ba dokonce si myslím, že vize zajímavých praktických aplikací mohou zpětně posloužit jako inspirace k čistě teoretickému bádání. Petr Klusoň v tomto čísle Vesmíru4) připomíná prorockou vizi Richarda Feynmana o světě v měřítkách nanometrů. Tehdy – taky už je tomu 50 let – to byla nespoutaná utopie (mimochodem rád bych věděl, jak by dopadla v dnešním systému hodnocení), ale při pohledu na Feynmanův text5) si všimnete, jak často se jeho divoké nápady odvíjely od vizí praktického užití. Přímo píše, že „co je na tom nejdůležitější, je, že by to mělo obrovský počet technických aplikací,“ což se mi v tomto případě nezdá být výrokem čistě taktickým nebo zvykovým.

Poznámky

1) www.fitness-24.cz/clanek/dieta-hubnuti/vyziva-101.

2) N. Wiener: Věda a společnost. In: Kybernetika a společnost. Nakladatelsví ČSAV, Praha 1963, s. 179–187 (přeloženo z ruského originálu v časopise Voprosy filosofii, 1961/7).

3) Vesměs autentické výrazy (nezdržoval jsem se uvozovkami).

4) Vesmír 89, 286, 2010/5

5) Text přednášky je přístupný na www.zyvex.com/nanotech/feynman.html.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Filosofie
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) Po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také vystudoval automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená mysl a Zjitřená mysl a kouzelný svět. Soupis významnějších publikací: (Úplný soupis publikací I.M. Havla je v knize Jana Lukeše „Právě proto, že jsem“ – rozhovor s Ivanem M. Havlem). Havel, I. M., The theory of regular events, I., II., Kybernetika 5, 400–419, 520–544, 1969. Havel, I. M., Strict deterministic languages, Ph.D. dissertation, Department of Computer Science, California at Berkeley, December 1971. Štěpánková O., Havel, I. M., A logical theory of robot problem solving, Artificial Intelligence 7, 129–161, 1976. Havel, I. M., On branching and looping I., II., Theoretical Computer Science 10, 273–295, 1980. Havel, I. M., Robotika. Úvod do teorie kognitivních robotů, Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1980. Havel, I. M., Hájek P., Filosofické aspekty strojového myšlení, in Sborník SOFSEM’83, 7–64, 1983. Havel, I. M., Podivná setkání, In: Laudatio Z. N., samizdat 1982. Havel, I. M., Palouš M., Neubauer Z., Svatojanský výlet, s. 145–157 in Laudatio R. P., Edice Expedice, sv. 196. Později též jako kniha Svatojanský výlet, Malvern & B. Just, Praha 1999. Havel, I. M., Způsoby poznání, s. 137–148 in: samizdat, Edice Expedice, sv. 209, 1985. Později tiskem in: Hostina, Sixty-Eight Publishers, Totonto 1989, též in: Slovenské pohľady č. 7, 1991. Angl. Překlad pp. 222–232 in Good-bye, Samizdat, ed. M. Goetz-Stankiewicz, NorthwesternUniversity Press, Evanston, Ill. 1992. Neubauer Z. Havel I. M., Sidonia a Sakateky dialogů patero, ed. D. Bohdan, samizdat Praha 1986. Později rozšířené tiskem in: Sidonia a Sakateky Čtrnáctero vykročení, SOFIS, Praha 2004. Havel I. M., Artificial Thought and Emergent Mind, pp. 758–766 in Proc. IJCAI’93, Morgan Kaufman Profesional Book Center, Denver, SO, USA, 1993. Havel I. M., Scale Dimensions in Nature, Int. J. of General Systems 24, 295-324, 1996/3. Havel I. M., Arsemid, Hrnčířství a nakl. Michala a Evy Jůzových, Praha 1997, druhé rozšířené vydání: KANT, Praha 2004. Třetí, třikrát rozšířené vydání KANT – Karel Kerlický, Praha 2016. Havel I. M, Otevřené oči a zvednuté obočí, Vesmír, Praha 1998. Havel I. M., Causal Domains and Emergent Rationality, pp. 129–151 in: Rationality and Irrationality, B. Brodgaard and B. Smith (eds.), Vienna 2001, öbv & hpt. Havel I. M., Přirozené a umělé myšlení jako filosofický problém, s. 17–75 in Umělá inteligence III., ed. V. Mařík a kol., Academia, Praha 2001. Havel I. M., Modality subjektivně prožívaných situací, s. 159–178 in Kognice a umělý život IV., J. Kelemen a V. Kvasnička (eds.), Slezská univerzita v Opavě, Opava 2004. Havel I. M., Zvednuté obočí a zjitřená mysl. Dokořán, Praha 2005. Havel I. M., A structure of Experienced Time, pp. 163–188 in Endophysics, Time, Quantum and Subjective, R. Buccheri et al. (eds.), World Scientific Publisching Co., 2005. Ajvaz M., Havel I. M., Snování. Rok dopisů o snech. Nakl. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2008. Havel I. M., Sixty years of cybernetics: Cybernetics still alive, Kybernetika 44, 314, 2008/3. Ajvaz M., Havel I. M., Sindibádův dům. Korespondence o epizodických situacích a také o dvou scénách, okamžicích, vzpomínkách, počátcích, prostředcích a koncích, pobřežních skaliskách, vlnách a gejzírech, hromadách, skládkách, patafyzických a jiných strojích, nakl. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2010.  Havel I. M., Dopisy od Olgy. Knihovna Václava Havla, Praha 2010. Havel I. M., Epizodické situace našeho života, s. 213–238 in Spor o přirozený svět, eds. B. Velický et al., Filosofia, Praha 2010. Havel I. M., Seeing numbers, pp. 312–329 in Best Writings on Mathematics 2010, ed. Mircea Pitici, Princeton University Press 2011. Havel I.M., Cestou k inteligenční singularitě, s. 183–217 in Hlavou zeď – Úvahy nad civilizací a její budoucností, ed. A. Pelán, dybbuk, Praha 2011.  Havel I. M., Slavná Hofstadterova kniha konečně v českém překladu, část I., Vesmír 91, 746, 2012/12, část II. Vesmír 92, 51, 2013/1 , část III. Vesmír 92, 116, 2013/2, část IV. Vesmír 92, 181, 2013/3. Havel I. M., Zjitřená mysl a kouzelný svět, Dokořán, Praha 2013. Havel I. M., Odvěta, s. 171–237 in Protázky a odvěty, Lucerna & nakl. Lidové noviny, Praha 2015. Havel I. M., Model prožívaného času podle Petra Vopěnky, Filosofický časopis 2016/4, s. 539-560. Havel I. M., Mitášová M., Vnímání pohybu: Reflektovaný a nereflektovaný pohled v souvislosti s architekturou, s. 64–70 in Kognicia a umelý život 2017, eds. I. Farkaš a kol., Univerzita J.A. Komenského, Bratislava 2017. Ajvaz M., Havel I. M., Pokoje u moře. Sedm let korespondence o živém těle, o trčení a vyčnívání, o větvení a sítích, o písmenech, houbách, kostrách a kostlivcích, o škálových úrovních, o agregátech a seskupeních, o totalizaci a diferenciaci, o prázdnotách, o přidávání a odebírání, o moři, o vánicích a sněhových vločkách, o obrazech, o jednotícím rozvrhu a nakonec i o rámech uvnitř rámů. Nakl. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2017. Havel I. M., Zápisky introspektora, OIKOYMENEH, Praha 2018
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Havlův Vesmír

Havlův Vesmír

Ivan Boháček  |  31. 5. 2021
Vesmír byl časopis mých prvních námluv s vědou a dodnes se pamatuji, jak jsem jako kluk měl vždy radost z nového čísla…
35 let s HIV

35 let s HIV

Eva Bobůrková  |  31. 5. 2021
Přítomnost nové záhadné choroby oficiálně potvrdily americké úřady, když 5. června 1981 oznámily podezřelý výskyt pneumocystické pneumonie u pěti...
Fluor v organických sloučeninách

Fluor v organických sloučeninách

Jaroslav Kvíčala  |  31. 5. 2021
Z přírody známe jen asi dvacet organických sloučenin obsahujících atomy fluoru. Člověk jich ale syntetizoval mnohem víc a organofluorová chemie...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné