Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Pomůže nám macarát jeskynní lépe pochopit procesy stárnutí?

 |  5. 11. 2010
 |  Vesmír 89, 662, 2010/11

Macarát jeskynní (Proteus anguinus) je poněkud tajemný ocasatý obojživelník obývající podzemní vody krasových systémů Dinárských hor na Balkánském poloostrově. O jeho životních projevech se toho donedávna mnoho nevědělo, neboť macaráti žijí skrytě v temnu a chladu a „žijí pomalu“. Jejich životu nyní lépe a lépe rozumějí francouzští vědci, kteří v 50. letech minulého století spustili reprodukční a výzkumný program macarátů. Založili ho na populaci přivezené ze Slovinska do podzemní jeskynní laboratoře v Moulis ve francouzských Pyrenejích poblíž Saint-Girons, kde věrně napodobili přirozené prostředí macarátů. Nyní tam žije více než 400 jedinců různého stáří. Po téměř 60 letech pozorování populace výzkumníci sumarizovali výsledky studií demografických charakteristik a některých fyziologických projevů.

Od počátku zaznamenal chovný program jen minimum úhynů. Řada jedinců je nyní ve věku minimálně okolo 50 let (pravděpodobně však budou přibližně o 10 let starší, neboť byli sbíráni v přírodě již jako odrostlí jedinci), ale stále neprojevují příznaky stárnutí. Na základě demografických dat dané populace bylo odhadnuto, že macaráti se mohou dožívat více než 100 let. Samice pohlavně dospívají až okolo šestnáctého roku a poté v průměru kladou snůšky 35 vajec jen jednou za 12,5 roku po dobu 68,5 roku.

Dlouhověkost je u obratlovců zpravidla podmíněna specifickou fyziologií spojenou s rozměrným tělem. U většiny známých dlouhověkých obojživelníků pozitivní korelace věku a velikosti těla platí (např. nejstarší známý obojživelník byl velemlok japonský, 55 let, dorůstající až 140 cm). Nicméně macaráti jsou poměrně drobní, subtilní ocasatí obojživelníci, takže do této teorie dlouhověkosti nezapadají. A nezapadají kupodivu ani do žádné jiné ze tří hlavních evolučních teorií dlouhověkosti. U macaráta se totiž neprokázala ani snížená míra bazálního metabolismu, ani vysoká odolnost vůči oxidativním degenerativním změnám v organismu, respektive v efektivitě antioxidativních mechanismů. V žádném z těchto parametrů macaráti nevybočují z obvyklých hodnot. Přesto nemají ani ve stáří vysoký stupeň buněčného poškození.

Prozatím nezbývá než dál hledat a testovat faktory, které mohou ovlivňovat dlouhověkost macarátů. Jako nejpravděpodobnější se nyní jeví nízká celková i reprodukční aktivita, relativní nepřítomnost stresových faktorů v prostředí podzemních vod nebo celkově neobvyklá fyziologie. Konkrétní hlavní faktory ovlivňující dlouhověkost macarátů zatím s jistotou neznáme. Máme ale před sebou zajímavý a slibný obratlovčí model pro studium mechanismů stárnutí. (Biology Letters, publikováno online 21. července 2010, doi: 10.1098/rsbl.2010.0539)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Václav Gvoždík

RNDr. Václav Gvoždík, Ph.D. (* 1979) působí v Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR, v. v. i., a na zoologickém oddělení Národního muzea v Praze, kde se zabývá fylogenetikou, fylogeografií a taxonomií obojživelníků a plazů.

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné