Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Pomůže nám macarát jeskynní lépe pochopit procesy stárnutí?

 |  5. 11. 2010
 |  Vesmír 89, 662, 2010/11

Macarát jeskynní (Proteus anguinus) je poněkud tajemný ocasatý obojživelník obývající podzemní vody krasových systémů Dinárských hor na Balkánském poloostrově. O jeho životních projevech se toho donedávna mnoho nevědělo, neboť macaráti žijí skrytě v temnu a chladu a „žijí pomalu“. Jejich životu nyní lépe a lépe rozumějí francouzští vědci, kteří v 50. letech minulého století spustili reprodukční a výzkumný program macarátů. Založili ho na populaci přivezené ze Slovinska do podzemní jeskynní laboratoře v Moulis ve francouzských Pyrenejích poblíž Saint-Girons, kde věrně napodobili přirozené prostředí macarátů. Nyní tam žije více než 400 jedinců různého stáří. Po téměř 60 letech pozorování populace výzkumníci sumarizovali výsledky studií demografických charakteristik a některých fyziologických projevů.

Od počátku zaznamenal chovný program jen minimum úhynů. Řada jedinců je nyní ve věku minimálně okolo 50 let (pravděpodobně však budou přibližně o 10 let starší, neboť byli sbíráni v přírodě již jako odrostlí jedinci), ale stále neprojevují příznaky stárnutí. Na základě demografických dat dané populace bylo odhadnuto, že macaráti se mohou dožívat více než 100 let. Samice pohlavně dospívají až okolo šestnáctého roku a poté v průměru kladou snůšky 35 vajec jen jednou za 12,5 roku po dobu 68,5 roku.

Dlouhověkost je u obratlovců zpravidla podmíněna specifickou fyziologií spojenou s rozměrným tělem. U většiny známých dlouhověkých obojživelníků pozitivní korelace věku a velikosti těla platí (např. nejstarší známý obojživelník byl velemlok japonský, 55 let, dorůstající až 140 cm). Nicméně macaráti jsou poměrně drobní, subtilní ocasatí obojživelníci, takže do této teorie dlouhověkosti nezapadají. A nezapadají kupodivu ani do žádné jiné ze tří hlavních evolučních teorií dlouhověkosti. U macaráta se totiž neprokázala ani snížená míra bazálního metabolismu, ani vysoká odolnost vůči oxidativním degenerativním změnám v organismu, respektive v efektivitě antioxidativních mechanismů. V žádném z těchto parametrů macaráti nevybočují z obvyklých hodnot. Přesto nemají ani ve stáří vysoký stupeň buněčného poškození.

Prozatím nezbývá než dál hledat a testovat faktory, které mohou ovlivňovat dlouhověkost macarátů. Jako nejpravděpodobnější se nyní jeví nízká celková i reprodukční aktivita, relativní nepřítomnost stresových faktorů v prostředí podzemních vod nebo celkově neobvyklá fyziologie. Konkrétní hlavní faktory ovlivňující dlouhověkost macarátů zatím s jistotou neznáme. Máme ale před sebou zajímavý a slibný obratlovčí model pro studium mechanismů stárnutí. (Biology Letters, publikováno online 21. července 2010, doi: 10.1098/rsbl.2010.0539)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Václav Gvoždík

RNDr. Václav Gvoždík, Ph.D. (* 1979) působí v Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR, v. v. i., a na zoologickém oddělení Národního muzea v Praze, kde se zabývá fylogenetikou, fylogeografií a taxonomií obojživelníků a plazů.

Doporučujeme

Tři sestry postmoderních válek

Tři sestry postmoderních válek

Eva Bobůrková  |  4. 6. 2018
Mohli to být i vaši sousedi, ale teď to jsou váleční zabijáci. Proč jdou tito chlapi do války? Jiní muži jdou zase vydělávat do ciziny a v rodné...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné