Aktuální číslo:

2020/2

Téma měsíce:

Houby

Pohřební služba u mravenců

 |  10. 9. 2009
 |  Vesmír 88, 534, 2009/9

Mravenci jsou sociální hmyz žijící v koloniích. Svá hnízda – mraveniště – si sami stavějí. Jsou jednou z nejúspěšnějších skupin hmyzu, a proto jsou předmětem zájmu myrmekologů, ekologů, etologů či biosociologů, ale i nás ostatních, kteří jsme fascinováni vysokou mírou jejich organizovanosti.
Mravence, který zemře v kolonii nebo v jejím blízkém okolí, rychle odnesou ostatní dělníci na vyhrazené místo – do mravenčí márnice. Odklízení mrtvých je důležitým hygienickým opatřením, které brání patogenním mikroorganismům proniknout do kolonie. Jak a kým je mravenčí hygienická služba řízena? Jak mravenci poznají, že jejich kolega zemřel a je třeba ho odklidit?

Jako většina činností mraveniště, je i tento proces řízen feromony. Entomologové se dlouho domnívali, že chemickým signálem k odnesení mravence jsou substance vznikající při rozkladu těla. Pozorováním mraveniště se ale zjistilo, že byl mravenec odnesen do márnice již za necelou hodinu po smrti, tedy dříve, než mohl rozklad začít. Nesrovnalost vysvětlili entomologové z Kalifornské univerzity v Riverside, kteří experimentovali s mravenci argentinskými (Linepithema humile). Zjistili, že pokud mravenec žije, syntetizuje dvě těkavé substance: dolichodial a iridomyrmecin. První byl nalezen rovněž v obranném sekretu pakobylek rodu Anisomorpha, druhý funguje jako signální molekula i u jiných mravenců a může též hrát úlohu poplachového, obranného nebo značkovacího feromonu. Obě substance se ukládají v mravencově kutikule a hrají úlohu feromonů, které ostatním mravencům zvěstují, že mravenec je živý. Jakmile mravenec zahyne, přestává jeho organismus tyto látky syntetizovat. Z kutikuly tyto substance vyprchají během asi 40 minut. Ztráta signálu je pro ostatní mravence informací o tom, že jejich kolega již nežije. (PNAS, DOI: 10.1073/pnas.0901270106)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Cesty pod povrch a za horizont

Cesty pod povrch a za horizont

Ondřej Vrtiška  |  3. 2. 2020
Nebývá zvykem, aby časopis publikoval rozhovor se svým šéfredaktorem. Ivan M. Havel jím ve Vesmíru byl od roku 1990, ale koncem loňského roku tuto...
Pozoruhodné metabolity lesních hub

Pozoruhodné metabolity lesních hub

Martin Hrubý  |  3. 2. 2020
Když se za příhodného počasí projdete lesem, nemůžete přehlédnout svébytnou krásu hub různých velikostí, tvarů, barev a vůní. Kromě estetických a...
Od tolaru k dolaru

Od tolaru k dolaru

Petr Vorel  |  3. 2. 2020
Prapředek všech dolarů se zrodil před 500 lety v Čechách, v nové mincovně zřízené v dnešním Jáchymově. Tolar patří mezi důležitá dědictví, které...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné