Aktuální číslo:

2019/6

Téma měsíce:

Výboj

Pohřební služba u mravenců

 |  10. 9. 2009
 |  Vesmír 88, 534, 2009/9

Mravenci jsou sociální hmyz žijící v koloniích. Svá hnízda – mraveniště – si sami stavějí. Jsou jednou z nejúspěšnějších skupin hmyzu, a proto jsou předmětem zájmu myrmekologů, ekologů, etologů či biosociologů, ale i nás ostatních, kteří jsme fascinováni vysokou mírou jejich organizovanosti.
Mravence, který zemře v kolonii nebo v jejím blízkém okolí, rychle odnesou ostatní dělníci na vyhrazené místo – do mravenčí márnice. Odklízení mrtvých je důležitým hygienickým opatřením, které brání patogenním mikroorganismům proniknout do kolonie. Jak a kým je mravenčí hygienická služba řízena? Jak mravenci poznají, že jejich kolega zemřel a je třeba ho odklidit?

Jako většina činností mraveniště, je i tento proces řízen feromony. Entomologové se dlouho domnívali, že chemickým signálem k odnesení mravence jsou substance vznikající při rozkladu těla. Pozorováním mraveniště se ale zjistilo, že byl mravenec odnesen do márnice již za necelou hodinu po smrti, tedy dříve, než mohl rozklad začít. Nesrovnalost vysvětlili entomologové z Kalifornské univerzity v Riverside, kteří experimentovali s mravenci argentinskými (Linepithema humile). Zjistili, že pokud mravenec žije, syntetizuje dvě těkavé substance: dolichodial a iridomyrmecin. První byl nalezen rovněž v obranném sekretu pakobylek rodu Anisomorpha, druhý funguje jako signální molekula i u jiných mravenců a může též hrát úlohu poplachového, obranného nebo značkovacího feromonu. Obě substance se ukládají v mravencově kutikule a hrají úlohu feromonů, které ostatním mravencům zvěstují, že mravenec je živý. Jakmile mravenec zahyne, přestává jeho organismus tyto látky syntetizovat. Z kutikuly tyto substance vyprchají během asi 40 minut. Ztráta signálu je pro ostatní mravence informací o tom, že jejich kolega již nežije. (PNAS, DOI: 10.1073/pnas.0901270106)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Člověk proti sopce: boj o osud města Vestmannaeyjabær

Člověk proti sopce: boj o osud města Vestmannaeyjabær

Petr Brož  |  17. 6. 2019
Před 46 lety se pod nohama nic netušících obyvatel malého islandského ostrova Heimaey otevřelo peklo. Islanďané rozpoutali jednu z největších...
Jak vosy dobývají svět

Jak vosy dobývají svět uzamčeno

Pavel Pipek  |  3. 6. 2019
Vosy jsou pro lidi jedním z nejnenáviděnějších organismů. Zatímco v původním areálu výskytu je jejich špatná pověst nezasloužená, protože v něm...
Hledá se blesk

Hledá se blesk uzamčeno

V chápání elektrických jevů jsme za uplynulých 250 let udělali obrovský pokrok. Úplnému porozumění ale stále vzdoruje záhadné chování obyčejných...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné