Pohřební služba u mravenců

Mravenci jsou sociální hmyz žijící v koloniích. Svá hnízda – mraveniště – si sami stavějí. Jsou jednou z nejúspěšnějších skupin hmyzu, a proto jsou předmětem zájmu myrmekologů, ekologů, etologů či biosociologů, ale i nás ostatních, kteří jsme fascinováni vysokou mírou jejich organizovanosti.
Mravence, který zemře v kolonii nebo v jejím blízkém okolí, rychle odnesou ostatní dělníci na vyhrazené místo – do mravenčí márnice. Odklízení mrtvých je důležitým hygienickým opatřením, které brání patogenním mikroorganismům proniknout do kolonie. Jak a kým je mravenčí hygienická služba řízena? Jak mravenci poznají, že jejich kolega zemřel a je třeba ho odklidit?

Jako většina činností mraveniště, je i tento proces řízen feromony. Entomologové se dlouho domnívali, že chemickým signálem k odnesení mravence jsou substance vznikající při rozkladu těla. Pozorováním mraveniště se ale zjistilo, že byl mravenec odnesen do márnice již za necelou hodinu po smrti, tedy dříve, než mohl rozklad začít. Nesrovnalost vysvětlili entomologové z Kalifornské univerzity v Riverside, kteří experimentovali s mravenci argentinskými (Linepithema humile). Zjistili, že pokud mravenec žije, syntetizuje dvě těkavé substance: dolichodial a iridomyrmecin. První byl nalezen rovněž v obranném sekretu pakobylek rodu Anisomorpha, druhý funguje jako signální molekula i u jiných mravenců a může též hrát úlohu poplachového, obranného nebo značkovacího feromonu. Obě substance se ukládají v mravencově kutikule a hrají úlohu feromonů, které ostatním mravencům zvěstují, že mravenec je živý. Jakmile mravenec zahyne, přestává jeho organismus tyto látky syntetizovat. Z kutikuly tyto substance vyprchají během asi 40 minut. Ztráta signálu je pro ostatní mravence informací o tom, že jejich kolega již nežije. (PNAS, DOI: 10.1073/pnas.0901270106)