Cesta do pekel globálního povědomí (Sebenaplňující proroctví)

Na základě přečtení poutavého a úderného článku Petra Pokorného bych doporučil Radě vlády České republiky pro vědu a vývoj, aby přehodnotila bodování publikací uveřejněných v některých časopisech s impakt faktorem (IF). Vycházím z toho, že je-li globální oteplování pouhou psychologickou realitou (podobně jako třeba UFO), tedy neexistují-li vlastně žádné „hmatatelné“ doklady o současných teplotních trendech [např. 1], potažmo třebas o tání pevninských či polárních ledovců [např. 2] a dalších klimatických ptákovinách [např. 3–5; vybráno namátkou], měly by mnohé práce v Geophysical Research Letters (IF 2,74), Climatic Change (IF 2,89) a občas i Nature (IF 28,75) nebo Science (IF 26,37) či v jiných podobných plátcích dostat v domácím hodnocení nulu. Naopak doporučuji významně obodovat příspěvky, které sice neužívají k podpoře argumentu žádné citace nebo obvyklé vědecké doklady, ale (post)moderními myšlenkovými konstrukcemi otevírají lidem oči. Jo, a u nás v „Bubendě“ si instalatéři nepovídají při pivu o hydrátech metanu a jejich roli v globálním oteplování, ale kominíci zasvěceně probírají vliv čoudu na existenci temné hmoty vesmíru a zedníci vášnivě rokují nad podstatou takřka nehmotného neutrina, které hravě proletí i metrovou cihlovou zdí, zatímco oni, aby se dostali na druhou stranu, musí vzít do ruky desetikilové kango.

Odpověď autora eseje: Mnohokrát děkuji za vtipně formulovanou reakci na můj esej o globálním oteplování. V odpověď si dovolím příměr: Had je had. Třeba užovka obojková v návesním rybníčku je „hmatatelnou“ fyzickou realitou, vědecky zvanou Natrix natrix. A zároveň je i realitou psychickou. Nikoliv „pouhou“ psychickou realitou, jak nám jistě potvrdí člověk trpící ofidiofobií (panickým strachem z hadů). Domnívám se, že s globálním oteplováním je to navlas stejné. Až budu psát vědecký článek do časopisu IF=28, budu psát vědecky i s příslušnými citacemi. Dovolil jsem si však ten luxus, že jsem napsal esej do populárně vědeckého časopisu. Nikterak se samozřejmě nedomnívám, že mně odlišný žánr v takovém případě opravňuje k nezávaznému žvanění. Ani náhodou, i nadále si stojím za vším, co jsem tam napsal. Popřel jsem snad realitu jevu zvaného globální oteplování? Domnívám se, že nikoliv. Oteplování je oteplování. Je to věc měřitelná a v tomto smyslu nepochybně reálně jsoucí. Je však zároveň i psychickou realitou. A právě o téhle stránce věci je můj esej. Jako věc k zamyšlení, jako protiváha. Jako příspěvek k případnému usmíření, nebo ke zvýšení postmoderního chaosu (plodného či neplodného, podle toho, jak s tím kdo naloží).