Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Měli by antidepresiva brát lidé, nebo „červi“?

 |  9. 4. 2009
 |  Vesmír 88, 218, 2009/4

Michael Petrascheck a jeho kolegové z Hutchinsonova výzkumného centra pro rakovinu v Seattlu zjistili, že antidepresiva prokazatelně prodlužují délku života hlístice háďátka obecného (Caenorhabditis elegans). Z 88 tisíc testovaných látek to byla právě antidepresiva, která těmto tvorům významně prodlužovala střední délku života. Nejúčinnější z nich, mianserin, dokonce téměř o třetinu. Z pohledu červa se tedy užívání antidepresiv jeví jako užitečné.

Vzhledem k tomu, kolik lidí užívá antidepresiva, ať již trpí depresí nebo různými „poruchami nálady“, je to zpráva jistě zajímavá. Lze však očekávat, že výsledky pokusů s tímto nepatrným (ani ne milimetrovým) „červíkem“ budou platit pro člověka?

Pokud jde o velikost těla, je rozdíl mezi hlísticí a člověkem značný, ale o velikosti genomu to říci nelze. Háďátko obecné bylo prvním z vícebuněčných organizmů, jehož genom byl přečten. A přestože je složeno sotva z tisícovky buněk, obsahuje 18 841 genů tvořených téměř 97 miliony nukleotidů. Genom člověka je sice složitější (přibližně 3 miliardy nukleotidů na 23 chromozomech), ale počet genů je jen o málo vyšší, něco přes 20 tisíc.

Zdálo by se, že tak složitý organizmus jako člověk musí mít větší počet genů než živočich tak primitivní. Zřejmě ale velikost genomu nemusí odpovídat složitosti organizmu, může být důsledkem genomových mutací. Srovnání ukázalo, že 74 % lidských genů má příbuzné geny v C. elegans. Od sotva viditelného „červíka“ na záhonku v naší zahrádce se tedy zase tak moc nelišíme. (Nature 450, 553–556, 2007; DOI: 10.1038/nature05991)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Molekulární biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Ondřej Vrtiška  |  16. 7. 2018
Manželé Hana a Dalimil Dvořákovi se seznámili v laboratoři. A nebylo to naposledy, co zaujetí pro organickou chemii ovlivnilo jejich životy i mimo...
Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

John Smellie  |  16. 7. 2018
Antarktida je rozlehlá pustina pokrytá největším ledovým příkrovem světa, který obsahuje asi 90 % globálních zásob sladké vody. Funguje jako obří...
Ztracený potápník

Ztracený potápník uzamčeno

Josef Lhotský  |  16. 7. 2018
„Konference jsou od toho, abys tam navazoval styky a chlastal,“ řekl mi kdysi… — Povídka proplétající osudy tří velkých postav biologie.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné